Věnováno dívce... pro kterou jsem žil. Vím že toho není mnoho... Promiň

Byla a doposud je pro mě aktuální. E

A já mám opravdu strach, že mě opustíš...

hodně z hloubky

aneb konec jedné cesty leta páně 2002

nakonec mě napadlo, proč zkrátka nevzít vše co mám, proč je tak těžké využít to co je hned po ruce a nenatahovat se po tom co zapadlo pod stůl? když to co je pod stolem potřebujeme, natahovat se nám nechce

Láska, někdy jeden z prvků duševní eroze...

Pochopte to, prosím.

Tipuju tak 3, možná spíš 4 roky zpět. Takový výkřik.

(I.N.) báseň je trošku staršího data (ale ne zase moc)... Věnováno tomu, který si ve virtuálním světě říká Sleeper, ale také všem těm, kteří nemohou - či nechtějí - přejít od slov k činům!