(něco jako modlitba)

Zase jedna z těch starších. Delší, ale optimistická. Snad někomu přijde vhod do současné zběsilosti.

Kamarádka z literu, co píše i tady, se mi jednou při výměně vzkazů vyprovokované jejím krásným komentem, pochlubila, že právě napsala novou báseň. Já k ní obratem složil jinou, takovou tu mužskou verzi, a ješitně se s ní pochlubil / to je ta první část/ a pak, když jsem si četl tu její i s anotací, přidal jsem ještě jednu variantu, je pod *****. To vše jen díky té jedné, krásné a inspirující, kde hrdinka měla také jen jednu rukavici! To se mi tak líbilo, že i já to použil.../ A to jsem chvíli před tím byl úplně dutý a neschopný dát dohromady ani dva verše!/;o) A já jí teď tedy moc děkuji...

a tak se potkají dvě duše a pak už je všechno jenom mezi nebem a zemí...(oooda na toto deštivé odpoledne, ve kterém bych se měla učit na zítřejší zápočet z ekonomie...);)

Chtěl jsem napsat jěště něco ale nepodařilo se mito zkloubit.

....

pre NEHO ♥

Všechno z tý mý hlavy píšu sem, snad se nad tím jednou pousměju. :)

takový hooodně starší kousek

the care of the ghost by return of post

Jedna z mých prvních a zároveň nejoblíbenějších.

......za sedmero horami a sedmero řekami ...

Málokdy sem vkládám něco z mé starší tvorby... Napsáno 14.9.2003

a snad jí to jednou řeknu...