Rozhýbat sochy, aby se smály.

Dlouhá a vykřičená.

Inspirace z betonu.

Skoro nikdy jsem žádnou básničku nenapsala, tak ne nelekněte, básničkáři, že je to takové kostrbaté :D Taky by bylo dobré vědět, že jsem to psala o půl osmé ráno a k tomu spěchala do školy, ale našla jsem si čas doladit detaily a kámoška mě dokopala to sem hodit. :D Vážně, nehledejte hlubší smysl, akorát si nakonec přečtěte první a poslední odstavec znovu a dojde vám, co jsem chtěla psát jako úvahu. :D

životem kráčím, pak dojdu až na kraj světa

Nejspíš tahle báseň vyzní trochu pesimisticky.. je to asi proto, že byla napsaná v lese, ve tmě a za hlasitých srnčích " skřeků ". Ve skutečnosti měla vyjádřit spíš boj proti sebestřednosti lidí. Ale i tak doufám, že se bude líbit :)

Sance

...Býval všemi obdivovaným umělcem, jednou prozřel na svět, pak přestalo se dařit... A upadl v zapomnění...Jednomu mému známému...

S nutkáním vyprázdnit si hlavu jsem se vydala do českých lesů a luhů pátrat po ztraceném klidu.

27.12.2013 ráno ješté rozespalá, venku tma a v buse teplo, zatím co jsem vzpomínala, jedna část už slova psala ...

Poválečné vyhnání Němců, vztah Čecha a Němky, zadrátované hranice

taková trochu (po)citová záležitost