|
Dočasné pominutie zmyslov - nie prvý a zrejme ani posledný raz.
|
|
Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty.
„Jste nemocen, pane?“
„Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“
„Co je vám?“
„Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“
„To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“
„Jaký je to lék?“
„Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“
Bledý muž se uklonil a řekl smutně:
„Já jsem Deburau, doktore.“
|
|
vzpomínky
|
|
...
|
|
Velmi ze života. O tom, jak hraju blues a žiju blues... (opět dodávám, že jelikož je to písňový text, případná zdánlivá nerytmičnost je kompenzována rytmikou písně:-) A poslouchejte The Weathermakers:-) (Jsme na FB)
|
|
Vskutku je to tak. Příjemné čtení.
|
|
...
|
|
...
|
|
ne..
|
|
O mé lásce k dešti. Především toho v lese :)
|
|
Devils zadal téma, tak to zkusím - Večeře (měla to být temná báseň, dávám vše ze sebe)
|
|
první věc co sem sesmoli, pokud se vám bude líbit(a pokud ne tak se těším na konstruktivní kritiku ;) ) tak budu rád když napíšete
|