Je těžké odpouštět..

nebo tak něco...

je to jen slátanina napsaná ve vzteku

..bolest, samota, přemítání... i v nejtěžších chvílích existují vždy nějaké ,,víly,, které s vámi budou čekat v lese opuštění....ale když nikdo nepřijde..tak trochu to bolí..

je (slovenský) název jevu, ze kterého vyvozujeme, že se od nás hvězdy vzdalují, což pak vede k teorii velkého třesku....

Skoro nikdy jsem žádnou básničku nenapsala, tak ne nelekněte, básničkáři, že je to takové kostrbaté :D Taky by bylo dobré vědět, že jsem to psala o půl osmé ráno a k tomu spěchala do školy, ale našla jsem si čas doladit detaily a kámoška mě dokopala to sem hodit. :D Vážně, nehledejte hlubší smysl, akorát si nakonec přečtěte první a poslední odstavec znovu a dojde vám, co jsem chtěla psát jako úvahu. :D

Podzim je plný inspirace ;)

Zadaná slova: dudlík, vícehlas, polibek, rýč, slunce *** Slova zadávala... ivkaja

Pro klapající podpadky nepodbytých společenských bot v noci v lednu po Národní Třídě.

Nevěřila bych, jak to může být těžké.