trochu klišé, trochu všední, trochu...

A tak nějak mi po tom všem pátrání a snažení přijde, že se stejně všechno (z)mění a je jen jediná věc, která zůstane. Moje tělo. Jak se tedy definovat?

Tak jsem zase zkusil složit něco do veršotepárny. Uznávám, že je to ptákovina, ale zapracovat do rondelu s jeho trochu nezvyklou strukturou a jen dvěma možnými rýmy zadaná slova a mít na to ještě šibeničně krátký čas, je trochu náročné na fantazii i kombinační schopnosti. Slova prý pocházejí z knihy George Orwella „1984”: Jsou to: hlad vlas člen obraz osud.

...

dobrý den, pocit ven ... (aneb "miluju")

Nejsem drsňák, jak řekla Casa. Jsem ale vděčná za to, jakou mi dali psanci příležitost zase trochu dýchat a nebát se, že to někomu bude vadit.

http://www.youtube.com/watch?v=QCHVDFp4wsI

http://www.youtube.com/watch?v=yWJhDs36C-8

reflexivní, introspektivní. (kde jsou mí ante a marie?)