Myslím, že nemusím nic moc dodávat, neboť mé názory jsou všude v komentech v posloední době

realita, slovo co naději bere

básnička o andílkovi, kterým dospělí opovrhují a děti jsou naučené nevěřit

..týká se hádek, které člověk přechází..buď bos, tedy skromně, s argumenty taktnimi, věcnými..boty jsou pak vylitá srdce z nejhlubších obav a bolestí...tato báseň se mě teď netýká - ovšem týkala..jsem ráda, že stejně jak jsem tou cestou bolestí musela jít, přišel a trny vytahal..

2009

Významově je skoro opakem té první a zároveň, jako by pokračovala... Nevím, jestli se to někomu bude vůbec líbit...ale...

(věnováno Zdeňce Vostré)

...neuvěřitelné...co umíš.

čeká každého neopatrného pozemšťana, co příliš - čeho moc, toho je prostě příliš...rozumíme si?;)

-

..

O víkendu jsem v dílně našel přesně ten šroubek, o kterým se píše... Má velkou plochou hlavu s jakousi špičkou, takže se fakt točí jako káča. Myslel jsem, že se dávno někde ztratil:-) Další písňovej text. Jen kdyby tady dali víc místa na ty mp3...

...týdeník s č. vydání 2...aneb jaké to je, když se nic neděje a přece se něco děje:)

.. nevěřila jsem, že budu ještě někdy schopná rýmovat, .. nebo psát..