|
další dveře odemčeny...
|
|
oni, dva.
|
|
pocitovka
|
|
...byla jsem v Paříži
|
|
nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá
|
|
...mezi námi široký, hluboký oceán...
|
|
zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...
|
|
neumím si pomoct, nenávidím to, nechci to už zažívat a trhá mi to srdce...když je někdo vaší součástí(a ani to nevíte) a pak se to všechno zničí (a vy najednou všechno pochopíte) AU!
|
|
chtěla jsem tančit...a pořád chci:)
|
|
asi mluví sama za sebe, řekla bych/ ono je totiž někdy lepší ani moc nemluvit, spíš jenom cítit a být, řekla bych...
|
|
...poslední dojmy z letní dovolené..
|
|
jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)
|
|
věnovaná tomuto dni, mému pokoji a bláznovi za inspiraci od zpívajících slavíků z Madridu:D
|
|
léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ
|
|
po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...
|
|
...probouzení se do nové (roční) doby
|
|
...včerejší večer...a dnešní ráno...(snaha o vyjádření TOHO pocitu)
|
|
když člověk neví...tak je to docela špatný, když je člověk nerozhodný...tak je to ještě horší...a když jednou konečně pochopí je to horší než by pan Konec světa řekl...
|