V Nových dvorech jsem řekl, že to je taková žblabuňkovka. To je hezký, že už nám tu vznikaj psanecký žánry.

Ty mi stojíš za všecko, čím jsem kdysi žil, když jsem kašlal na všecko, co teklo, jsem pil!

Jen jsem si dala na vlasy místo šamponu sprchový gel. A nebyla jsem opilá, ale zamyšlená. Tohle z toho vzniklo. Tak snad mi to někdo uvěří :D

Dám sem tři zveršované monology-monolog ateisty,monolog věřícího,a monolog-závěrečný-humoristy,tedy můj,ale to je spíš komentář..:-)Ty první dva,jsou jen takový postřeh z náboženských i ateistických internetových diskusí a reakcí na tu druhou stranu.Takže -taron-ne můj výmysl,jen můj komentář k dění,jak se mi píše nejlíp..Ve verších..:- )

Milé kolegyně, nehledejte v tom žádné dvojsmysly, je to prostoduchý výjev ze života venkovana.

Něco jsem tu četl o tom, že si někdo hřeje na prsou hada, tak jedna starší.

V dobách nedávných, kdy na venkově v každém druhé usedlosti bylo v chlívku jedno nebo několik prasat, měli někteří chovatelé v okolí morbidní zvyk pojmenovat prase po neoblíbeném vedoucím v zaměstnání. V nedaleké obci žije člověk, který chová tato hospodářská zvířata dodnes. Údajně je po mnoho let pojmenovává jediným jménem. Klaus.

Helenka Vondráčková zpíval kdysi velký hit: písničku "Chytila jsem na pasece motýlka!" Dáda Patrasová pak na stejnou melodii zpívala: "Chytila jsem na pasece žížalu!" A já, vida příšernou říkánku o klíštěti u reklamy na očkování, jsem složil tohle...

Další z mých rádoby žertovných komentů k básni podobného názvu /"Z peřiny se stalo nebe!"/...

Pro změnu z trochu jiného soudku...;o)

...

Lovestory z pravěku lidstva..Už byla bludička Julie,myslím žížala Julie,a teď bude i spermie Julie.

:-)

Jen pár slov o krásách na Moravě, a pár náhodných asociací k tomu... A básnička je na světě. :-)

Vrátil jsem se kousek nazpátek do časů, kdy byl jsem mlád, do světa půvabných pohádek, které jsem slýchával rád. Jen děj jsem poněkud upravil, tak jak už zvykem je dnes, i vlk by se z toho poučil, že život je někdy pes...

tohle jsem vyhrabala se šuplíku...ale snad někomu vyloudí úsměv na tváři i nyní:-))

Když jsem tady v létě začínal, tak jsem si řekl, že jestli tu přežiji do listopadu, tak tohle k výročí sedmnáctého vložím. Napsáno v první polovině roku 1989 v mých 19 letech. Díky Gorbiho "glásnosti" se uvolnila atmosféra a písničkáři zpívali i to co by ještě nedávno vyškrtla tužka cenzora. Zasažen atmosférou doby jsem pocítil potřebu napsat protestní text. Mnohým současným psancům ve věku 19 let nebo i mladším bych nedosáhl ani po paty. Vkládám to sem pro pobavení na můj účet.