Mám rád lyriku tohoto typu. Přírodní, zasněnou, s tušenou filozofií. Měl jsem problém jen s těmi prasklými ušními bubínky. Samotného mě to zajímá, jak se to vlastně gramaticky správně píše (to praskl, nějak mi to nesedí).

Pěkné. Takové skromné.

Zajímavé. Představil jsem si život jako mrakodrap se sklepem-dolem, s jediným výtahem. Věčně obsazeným. Nezbývá než používat schodiště. Nahoře je skleníkové horko, dole zatuchlá zima a před vchodem portýr s obrovským kloboukem, který otevírá dveře taxíkům.

Inspirativní básnička.

Příkladná krasomluva. Už delší dobu jsem nečetl nic, co by si tak pěkně hrálo se slovy a přitom to nebyl blábol. Toto mě potěšilo. Pěkné.

Hezká báseň. Připadá mi povědomá. Jak to děláš, že je ten tvůj styl pořád takový vzrušivý, takový ryze ženský? Ve svých básních mládneš, víš to? Nebo jsi je napsala před mnoha lety a teď je postupně zveřejňuješ? Ne, ne, ta poetická konstrukce, ta opakující se slova, ten obrazový materiál a tvar, to je dílo evoluce. To nebude relikt sepsaný v lehčích dobách. Yana stále uctívá téhož boha co dřív se stejnou vášní ... ne to není vášeň, spíše posedlost. Milá posedlost. Rýmovaná posedlost, to je dobře.

Přemýšlím, co je na cigaretách tak barevného.

Příjemné překvapení. Tenhle styl je mi blízký, takže se mi to dobře četlo, byť musím přiznat, že ten nadpis mě napřed hodně odrazoval. Je hrozný. Už ten patvar ROBOŽENA. Možná mi vadí, protože je v něm uvězněná ta Božena, no.. rozhodně, ale jinak veskrze příjemné počtení. Člověk v tom hned vidí odpověď na všechna ta kvanta katastrofických apokalyptických nadpisů, která jej zavalí okamžitě, jakmile si pustí internet.

A zkusils to někdy? Vydat sbírku?

Přiznej, není cosi krutě poetického a uspokojivého na dozvucích zamilovanosti? Ta krásná trýzeň, to chybějící růžovoučké přeslazené cosi, co čím trpčeji chutná, tím intenzivněji se za ním smutní? A jak to tak pomalu, příšerně pomalu bledne, a chladne, potřeba to navěky uchovat ve verších roste a roste... Hmm.

Je cosi znepokojivého v tom, když si člověk uvědomí, že tenhle typ básní přestal dávno psát. Že jakoby přestal vnímat zamilovanost, že je kdesi jinde. Nejlepší básničky o lásce píšou ti, kteří prožívají rozchody a odloučení a milostné krize. Tedy pokud jde o téma. O pocitovou složku. Styl, to je něco jiného. Styl se teprve rozvíjí. Nadhled na rým typu doma-kóma, sen-den,... musí přijít jaksi sám. Piš, jen piš. Leckomu se to možná líbit nebude, je to jako plout na papírové lodičce tenkou skalnatou průrvou. Kdo se neutopí, naučí se psát Básně jako básník. Jen o lásce psát upřímně je stále těžší a těžší.

Jé, to se mi líbí. Kolikrát si říkám, jaké tisíce úžasných básní se nikdy nedostaly na veřejnost, protože neexistoval internet a lidi četli jen ty básníky, kteří investovali a nechali si vydat sbírku, zatímco doma si do šuplíku do sešitku psal literární skvosty kdekterý zamilovaný student, nebo uvědomělá pokojská. Básnická sláva je nespravedlivá.

Kdyby byly cesty jen rovné, byla by to tragédie, ale ony se kroutí a tak šance ještě nějaká je. Tam někde.

Pěkné, plastické a poetické psaní. Umím si to představit i jako milostný dopis.

Zajímavé. Ostatně čtu až v postocovidové době a s dokonale jinými pocity, takže v tom moc kontroverzi nevidím. (Ten lán komentářů jsem nečetl.)

Docela mě mate to střídání časů. Chvíli je to v přítomném, pak v minulém pak zas v přítomném a zase v minulém...

Pěkné. Hezky se to četlo. Jak definuješ smutničky?

To Wiš... víc čtu a míň píšu.

Velmi povedená a vyspělá básnička. Nerýmuje se, ale je poznat, že ji psal básník, který už ví, po jakých slovech sáhnout, aby dal veršům tu správnou atmosféru.

Chlapi umí vždycky vyhmátnout to podstatné.

hmm - vyhmátnout, to sedí.

Inu,... podle intenzity, ztráty chuti psát... podle kvality... už to nějak není ono.

Homér: ... no jo, Gajda a Homér. Věčný Apolon a Dionýsos.

Ženy samy jsou jeden velký oxymoron. To tě možná mate.

Někdy je realita sama o sobě prázdnější než sama prázdnota. Prázdnota je ale pěkné téma pro zmlsaného básníka, kterého už omrzel rej motýlů nad rozkvetlými lukami. Možná je i jaksi více hodna verše. Což?