|
Pokus o něco romantičtějšího
 13.09.2023 3 196(9) 0 |
Každý večer jsem od ní odcházel
Po nocích jsem se ulicemi města procházel
Teď po nocích ležím doma
A všechen čas s ní zdá se mi teď jako kóma
Vše zdá se jako krátký sen
Sen o kterém se mi zdá každý den
A každou noc a každé ráno
Holt už je to asi osudem dáno
A tak o ní sním, a přestat prostě nejde
Řekl bych „ať se snažím jak chci” ale snažit se nemám v plánu
Pořád o ní sním ale co na tom sejde
Co já bych dal za to vidět zas mou dámu
Ještě den bez ní a srdce si zlámu
Bez ní žít šťastně prostě už nejde
Po nocích jsem se ulicemi města procházel
Teď po nocích ležím doma
A všechen čas s ní zdá se mi teď jako kóma
Vše zdá se jako krátký sen
Sen o kterém se mi zdá každý den
A každou noc a každé ráno
Holt už je to asi osudem dáno
A tak o ní sním, a přestat prostě nejde
Řekl bych „ať se snažím jak chci” ale snažit se nemám v plánu
Pořád o ní sním ale co na tom sejde
Co já bych dal za to vidět zas mou dámu
Ještě den bez ní a srdce si zlámu
Bez ní žít šťastně prostě už nejde
13.09.2023 - 10:25Přiznej, není cosi krutě poetického a uspokojivého na dozvucích zamilovanosti? Ta krásná trýzeň, to chybějící růžovoučké přeslazené cosi, co čím trpčeji chutná, tím intenzivněji se za ním smutní? A jak to tak pomalu, příšerně pomalu bledne, a chladne, potřeba to navěky uchovat ve verších roste a roste... Hmm.
Je cosi znepokojivého v tom, když si člověk uvědomí, že tenhle typ básní přestal dávno psát. Že jakoby přestal vnímat zamilovanost, že je kdesi jinde. Nejlepší básničky o lásce píšou ti, kteří prožívají rozchody a odloučení a milostné krize. Tedy pokud jde o téma. O pocitovou složku. Styl, to je něco jiného. Styl se teprve rozvíjí. Nadhled na rým typu doma-kóma, sen-den,... musí přijít jaksi sám. Piš, jen piš. Leckomu se to možná líbit nebude, je to jako plout na papírové lodičce tenkou skalnatou průrvou. Kdo se neutopí, naučí se psát Básně jako básník. Jen o lásce psát upřímně je stále těžší a těžší.
Je cosi znepokojivého v tom, když si člověk uvědomí, že tenhle typ básní přestal dávno psát. Že jakoby přestal vnímat zamilovanost, že je kdesi jinde. Nejlepší básničky o lásce píšou ti, kteří prožívají rozchody a odloučení a milostné krize. Tedy pokud jde o téma. O pocitovou složku. Styl, to je něco jiného. Styl se teprve rozvíjí. Nadhled na rým typu doma-kóma, sen-den,... musí přijít jaksi sám. Piš, jen piš. Leckomu se to možná líbit nebude, je to jako plout na papírové lodičce tenkou skalnatou průrvou. Kdo se neutopí, naučí se psát Básně jako básník. Jen o lásce psát upřímně je stále těžší a těžší.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Noční trápení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dlouhá noc
Předchozí dílo autora : Ten pocit prázdnoty
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Claire [15], raDan [10], Zdenička [10], darknessBara [9], KristynaKlimova [9], NoName [6], LudvíkRoiSoleil [3], Romuska777 [1]» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
