nudný hovory a studená postel

...


našlapuj tiše...
na těle z plyše
zanech vzkaz
že jsi tu byl a usnul
v podivném světě
ve vlastní cele
tisíce růží s trny
snad se rány zhojí
jediným polibkem
divokým sexem
pak se někde uprostřed sejdem


hledající něco co pominulo
v prostoru se to rozplynulo
nové v staré a staré v nové
nic ve všem a vše v ničem
zvuk který pronikl mozkem
a někde tluče srdce ...

spoutaná duše a šém
byl vložen do golema
robotizace propojena
naklonovaná realita
kůže jiskří než nastal zkrat
nemůžem jen brát a nic nedávat
i v lásce je kupčení a krach
jsme v řeckých hrách
monopoly zítra a manifestace ztrát
zapomínáme na to že jsme zapomněli


v souložích známé pohyby
nudný hovory a studená postel
city vytečou odpadem
jsme napojeni
lobotomici v řadě za sebou
jdou, jdou dokud nepadnou


----


dívám se v leže na tu oblohu
sním o Bohu co vyjde ze mě
praští mě mezi oči
a u mě dojde k osvícení
... projel jen traktor
tam mezi poli a řepkou
- stále jen ležím a čumím nahoru
jak asi daleko - je ze země, k prvnímu výstupu
pod poklopem sítě zachytí duši?
vrátí tě zpátky zase do hry


... než probudím sebe - že tohle není to nebe



...