Každý z nás je k něčemu odsouzen...
21.04.2008 12 1658(41) 0 |
Jsou řeky čisté, bez zrníčka kalu,
co přijmout umí i nejslanější déšť.
Je smích, co má hořkou příchuť žalu.
Jsou slova, jak kulky samopalu.
Je pravda, však před ní stojí lež
Jsme odsouzenci, co procitnout se báli.
Jsme srdce, jímž marné činy proudí.
Nám patří úcta, milý pane králi.
Jen pro Vás my čestnou hru jsme hráli,
tak kdo nás a naše viny soudí?
Je snadné ptát se... mnohem těžší vědět.
Na minulost prší
a voda pravdu smývá
a ze dna lži jen trčí.
Jen král se neusmívá,
když vrah nad hrobem zpívá
a za slova se krčí.
Ač bílý šátek halí naše oči
a za námi je dlouhá rovná zeď,
jen slova nejsou to, co světem točí.
A naše touha, jenž do zítřka vkročí...
No tak, pane králi, že by naposled?
Je těžké konat... lehčí jen tak sedět.
Místo vody padá krev
a budoucnost se tvoří.
Již utichá vrahův zpěv,
z nějž prázdná slova shoří
a krále nepokoří
rudá voda shnilých cév.
Je konec... konec bez naděje,
však budoucnost se na nás směje.
Je snadné střílet... mnohem těžší hledět...
Tak stůjte, pane králi!
Já ptám se jako prve.
Čeho jsme se báli?
Vody nebo krve?
co přijmout umí i nejslanější déšť.
Je smích, co má hořkou příchuť žalu.
Jsou slova, jak kulky samopalu.
Je pravda, však před ní stojí lež
Jsme odsouzenci, co procitnout se báli.
Jsme srdce, jímž marné činy proudí.
Nám patří úcta, milý pane králi.
Jen pro Vás my čestnou hru jsme hráli,
tak kdo nás a naše viny soudí?
Je snadné ptát se... mnohem těžší vědět.
Na minulost prší
a voda pravdu smývá
a ze dna lži jen trčí.
Jen král se neusmívá,
když vrah nad hrobem zpívá
a za slova se krčí.
Ač bílý šátek halí naše oči
a za námi je dlouhá rovná zeď,
jen slova nejsou to, co světem točí.
A naše touha, jenž do zítřka vkročí...
No tak, pane králi, že by naposled?
Je těžké konat... lehčí jen tak sedět.
Místo vody padá krev
a budoucnost se tvoří.
Již utichá vrahův zpěv,
z nějž prázdná slova shoří
a krále nepokoří
rudá voda shnilých cév.
Je konec... konec bez naděje,
však budoucnost se na nás směje.
Je snadné střílet... mnohem těžší hledět...
Tak stůjte, pane králi!
Já ptám se jako prve.
Čeho jsme se báli?
Vody nebo krve?
Ze sbírky: Kapky deště
21.04.2008 - 21:07
ach jo, opět skvělý.. tak tohle mě fakt unáší až ... nevím kam:) může ti někdo něco zkritizovat?:o) ne. prostě.. jsi fakt talent.. mimochodem, bych chtěla vidět to celkový dílo, k čemu Zorik malovala obrázky;)
21.04.2008 - 19:02
Páni. Vzal jsi mi dech. Přišlo by mi to skvělý jako písnička, víš, taková úderná a drsná... Je to fakt hodně, ale HODNĚ dobrý... Rýmy sedí, nikde nic nedrhne, pointa je skvělá. No jo, za sto, pane králi.:o)
21.04.2008 - 17:57
Zajímavá struktura veršů, dobře zpacovaná,.... forma, kterou vždy ocením...
21.04.2008 - 00:39
přečetla jsem ji třikrát a pořád nevím, co napsat... možná ji chápu jinak, než byla myšlena, ale každopádně se mi moc líbí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Odsouzenci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dodávka
Předchozí dílo autora : Les
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Hardtosay [1]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?