 06.02.2014 12 1242(20) 0 |
zmizelo divadlo
kde jsem svou roli hrál
pohasla světla
opona spadla
cigareta za portál
hasiči nehasí
poslední oharek dávno zhas
co zbylo z divadla
to zbude jednou z nás.
kde jsem svou roli hrál
pohasla světla
opona spadla
cigareta za portál
hasiči nehasí
poslední oharek dávno zhas
co zbylo z divadla
to zbude jednou z nás.
09.02.2014 - 21:27Tohle má hloubku.
Nikdo si to neuvědomuje, ale s námi odejde i divadlo. Aby existoval zvuk je třeba uší, aby existovala barva je třeba očí. Aby existoval hmat? Nevím. Ale jsme s tím spojeni víc než se na první pohled zdá. Je s tím spojena naděje, že se prostě nemůžeme jen tak vytratit.
Nikdo si to neuvědomuje, ale s námi odejde i divadlo. Aby existoval zvuk je třeba uší, aby existovala barva je třeba očí. Aby existoval hmat? Nevím. Ale jsme s tím spojeni víc než se na první pohled zdá. Je s tím spojena naděje, že se prostě nemůžeme jen tak vytratit.
08.02.2014 - 19:19i když jsme nebetyční optimisti, bohužel víme že to tak dopadne, občas se nad tím také zamyšlím, hezky jsi to napsal, zatím však máme svoje role, tak hrajme v tom divadle život, mám ráda tvá zamyšlení a tvoji pestrost
07.02.2014 - 13:42PrimaDen: ... asi tak. Já říkám, jediný pomník, který tu po mě asi zbude, jsou mé děti. ;o)))
07.02.2014 - 09:20Moc hezké......:.)
Zbude z nás přece jen hrouda popela---a geny..které budou žít v našich potomcích, ne?:))
Zbude z nás přece jen hrouda popela---a geny..které budou žít v našich potomcích, ne?:))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zmizelo divadlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Moje žena blondýna
Předchozí dílo autora : Moje srdce
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Homér» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
