Brnou again

Anotace: Tyto psé trusy zaznamenávam zde ve stavu opilosti a jako uchování momentálního hnutí mysli. Jsem zamilován do několika slovenek a černá je osmá barva duhy. Šedá je ta devátá.

Update 11.3.15:
Názvy: Brno again, Střepy negativ, Mezi psem a vlkem, Insomnie, Nespavost, Sobraine Blues.

Betony lesknou se umýtý v půlnočním dešti
Stojíš mimo kužely lamp nerušen rušnou společností
Davno mrtvý hvězdy odrážej se v kalužích
a princezny bezelstně usínají na růžích

Jdeš, kráčíš spícím ranním městem svým sebejistým krokem
Torza včerejších mrtvých nadějí uhýbaj ti bokem
A i ti nejprašivější psi
vědí moc dobře, která ty jsi

Ulice plni se slunečním smogem
Paprsky odrážejí se od zaprášených oken
A kam až okem dohlédneš
Leží všechno co chceš.

UPDATE z 9.6.15:
Vybírám z těchto verzí:

Mezi psem a vlkem

Nemůžeš spát a...

Betony džungle lesknou se umytý v půlnočním dešti,
stojíš mimo kužely lamp nerušen hlučnou společností,
dávno mrtvý hvězdy smutně odrážej se v kalužích,
a v teplých postelích dál princezny usínají na růžích.

Procházíš mlhou, deštěm, spícím městem pravidelným krokem,
torza dávno zapomenutých mrtvých nadějí uhýbaj ti bokem,
v tom pološeru nad úsvitem a přízraku rozednění
se ti zjeví co je a bude i to, co už není.

Ulice, parky a náměstí plní se slunečním smogem,
paprsky se odrážejí od trolejí a zaprášených oken,
vidíš věci zčistajasna a kam až okem dohlédneš,
leží všechno co chceš.

...a ty jdeš spát.

Jiná verze

Nemůžeš spát...

Betony džungle lesknou se umytý v půlnočním dešti,
stojíš mimo kužely lamp nerušen rušnou společností,
dávno mrtvý hvězdy smutně odrážej se v kalužích,
a v teplých postelích dál princezny usínají na růžích.

Procházíš mlhou, deštěm, spícím městem pravidelným krokem,
torza dávno zapomenutých mrtvých nadějí uhýbaj ti bokem,
v tom jinotaji pološera nad úsvitem i ti nejprašivější psi,
vědí moc dobře, který ty jsi.

Ulice, parky a náměstí plní se slunečním smogem,
paprsky se odrážejí od trolejí a zaprášených oken,
vidíš věci zčistajasna a kam až okem dohlédneš,
leží všechno co chceš.

...jdeš spát.

minimalni verze:

Betony lesknou se umytý v dešti
Stojíš na okraji společnosti
Mrtvý hvězdy odrážej se v kalužích
A princezny dál usínají na růžích

Procházíš spícím městem jistým krokem
Torza tvých nadějí uhýbaj ti bokem
A i ti nejprašivější psi
Dobře vědí, který ty jsi

Ulice plní se slunečním smogem,
Paprsky se odrážejí od zaprášených oken
A kam až okem dohlédneš,
Leží všechno co chceš

Nejvíc se mi líbí ta minimální verze, nejvíc postihuje tu náladu, když vznikaly první obrysy dne.

UPDATE z 17.6.15:
Takhle věc snad nikdy nebude hotová. Ve chvíli, kdy jsem si myslel, že už to skutečně mám, tak jsem vzpomněl na tři roky starou věc, která se odehrává v tom samým městě v ten samej čas, kdy nevíš jestli je ještě noc nebo už den:
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=14149-minuta-do-svitani

UPDATE z 30.6.15:
Na hlaváku si koupím tvarůžkovou pizzu a plechovku coly, tak jako vždy, když jedu domů. Moc velkej kšeft tam ze mně nemaj. Pizzu sním cestou na třináctou kusou kolej a colu si nechám do vlaku. Stejně jako před třema měsícema mám pod plechovkou rozdělanou báseň. Táhnu ji s sebou, jako, že si ji budu číst a ještě něco vymyslím. Ale už ji znám i pozpátku, každou její slabiku. Ještě naposled změním jedno slovo a najednou to do sebe všechno zapadne. Celej ten dlouhej proces plnej pochybností skonční někdy kolem Troubska a mě čeká ještě hodina a tak si pustím věc od člověka, jehož verše mě provází skoro celý život a kteréhož jiná dřívější báseň se odehrává ve stejné denní době ve stejném městě.
A já, stejně jako on, odjíždím domů z té třinácté kusé...
https://www.youtube.com/watch?v=xmGCo6h6IwU