Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Bohužel, někdy to právě takto dopadá... :-(

Je to taková hříčka, na více přečtení a trochu zamyšlení...

Za inspiraci vděčím Orionce - Poeta účelový. :-)))

v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

Jestli na lidech něco nesnáším, tak je to právě...

..někteří lidé jsou zahleděni jen do sebe a neberou v podtaz jiné, výsledky jiných, trápení jiných..jedním slovem dokáží vše zničit jako domeček z karet...ale stavíme znovu, protože abychom mohli stavět dál, musí ho někdo zničit?

Doufám, že tohle dílko bude vnímáno s humorem a nadhledem. Ani já ho nemyslím úplně vážně. A jsme na literárním serveru, takže inspiraci můžeme brát všude, ale pořád je to jen literatura :).

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...