 06.08.2009 14 2332(71) 0 |
Když se vodou plní vana,
ty - loď připravená k vyplutí -
čekáš svého kapitána,
jenž tě vyplout přinutí.
Napnu plachty, pak se něžně
vydám k Mysu naděje.
Přijde bouře, strhne stěžně,
u srdce tě zahřeje.
ty - loď připravená k vyplutí -
čekáš svého kapitána,
jenž tě vyplout přinutí.
Napnu plachty, pak se něžně
vydám k Mysu naděje.
Přijde bouře, strhne stěžně,
u srdce tě zahřeje.
20.08.2011 - 09:34Moc pěkné. Připomíná to K. Plíhala (námořnická). Ale ne jako plagiát! Ale jen jako příjemný ohlas.
06.08.2009 - 20:59Já radši zemi než vodu.
Tohle je krásný dílko, vážně se ti povedlo. Zahřeje :)
Tohle je krásný dílko, vážně se ti povedlo. Zahřeje :)
06.08.2009 - 11:37U srdce mě zahřálo jen to číst:) a přišel další -tebou zpříjemněný den :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ve vaně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Z Kuby
Předchozí dílo autora : Ďáblův den
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
HellRammCZ [11], Athar [9], Niemand [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
