Snad jednou pochopí, čím vším pro mě je...
přidáno 23.05.2013
hodnoceno 0
čteno 1253(13)
posláno 0
Poznal jsem ženu
snad tvrdou jak stěnu
jenž pro marnost svou
nechal jsem pro jinou.

Láskou mi hořelo
mé srdce, co bušilo,
však nevěda tajemství
co svedlo ho na scestí.

Láska nám utekla,
mezi prsty protekla.
To nebylo snění,
že ona se změní.

Zase vidím tu ženu,
teď křehkou jak pěnu.
Co náruč má prázdnou
a smutnou tvář krásnou.

Jí patřilo to srdce,
co utonulo v řece.
To srdce co nechce,
je od věčného slepce.

Slepý je každý,
když láska mu dláždí,
trnitou cestu
v trpkém šelestu.

Mohu být nablízku
jejímu stisku.
Však jediný zármutek,
že nezískám polibek.

Vím, že ji miluji
a pořád pochybuji,
že by to přijala,
a láskou mě objala.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jediná, co mi zůstala... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Lék jménem láska [01]

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Shanti [12], Oldrich [11], Sithoras [10], Mazekeen [7], Jsem [4]
» řekli o sobě
derrry řekla o Nikytu :
Moc ráda ji čtu a moc ráda s ní prohodím občas pár písmenek mejlem. Chytrá holka s hlavou v oblacích a nohama na zemi. :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku