 22.02.2024 4 80(9) 0 |
Těžknu šedými mračny. Už tak dlouho. Tiše se dívám do sebe. Jsem prázdnou hladinou. Chci řvát! Jsem němá. Chci ronit slzy do vyčerpání. Přivolám jen déšť. Plní mě a všechno zaplavuje. Chci žít. Jenom přežívám. Už tak dlouho.
24.02.2024 - 09:47pedvo: Děkuju. Jo, jo. Není to pohled na svět. Je to stav, který rozumem neovlivníš úplně. Prostě tě to válcuje. Sbírám se už pár let. Řekla bych, že teď je to o chlup lepší. Takže jistá naděje tu je. I na veselejší texty
23.02.2024 - 16:56No, svěřuješ se s pěkným pocitem beznaděje. Jestli to je opravdu tvůj pohled na svět, tak by ses měla trochu sebrat. Tvá dřívější dílka až tak černá nejsou a všechno se to dobře čte. Dokonce i ta Prázdnota. Ahoj.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prázdnota : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ztráty a možná nálezy
Předchozí dílo autora : Děšťová
