pár drobnejch a koleje

...



posloucháme spolu tu starou muziku
za oknem běží čas a padaj vločky
lidi skáčou z mostů nebo pod vlaky
jeden muž o tom napsal, ale cenzurovali ho
vidí svět nějak divně...

když vstanu od stolu
pokud mám ještě stůl a židle
...tebe vedle sebe
je tu teplo domova jak se o tom píše

venku mrzne
jeden bezdomovec spává v našem podchodu
nosíme mu kafe a jídlo
nechci si hrát na matku Terezu
ta byla pěkná bestie
já, jsem jen člověk, co neví jak sám může skončit
asi se není dobré umět vciťovat...
ztrácím energii a led v ulici
prošel mou duší...


porcelánovej hrnek nemá uši
ale i v něm můžete být na dně
den za dnem stává se rutinou
barvím si vlasy na modro abych se šokovala
ale modrá je vlastně dobrá
... máš šílenou ženu, muži
ale jsme v tom spolu až do konce


někdy nevnímám čas a nesleduji roky
pak cítím že se zastavila časoklec
v těch okamžicích co nejde opakovat
stejně jak zlá slova nevrátíš zpět
do prachu na nádražní římse
kreslím ležaté osmičky
než zjistím že můj vlak odjel

.. je tu jen slepá kolej
a zapálená svíčka za dědu
můj pes a já jdeme ve vlastních stopách
necháváme svět za zády, pár drobných cinkne o kolej


... neohlížím se zpět a je mi nějak lehčeji



.