|
...a na topole podle skal zelený mužík zatleskal.
 11.06.2023 9 168(9) 0 |
ZÓNA NEÚSPĚCHŮ
Biochemik zasmušile hleděl na nefunkční model tvora, žijícího na této planetě a uvažoval, v čem mohla být chyba. Od chvíle, kdy začali s pracemi zde v té mělké rozsáhlé kotlině, ohraničené horami a kopci, se jim nic nevedlo. Do té doby šlo všechno hladce, postup výzkumu byl naplánován a po planetě postupovali jak se hodilo, jen tak aby se s ní seznámili. Hlavně tedy s živočichem, který tu zjevně byl dominantní – kvůli tomu tady také po svém objevu zůstali.
Když tehdy posádka průzkumné lodi, tvořená jím a fyziotechnikem zjistila, že tuhle planetu obývají tvorové podobné jim samým, dostala za úkol studovat je. Podobnost je tu opravdu nebývalá: dvě nohy, dvě ruce, hlava na krku, stejné smyslové vnímání, využitelná vzdělavatelnost, život ve větších komunitách. Technická úroveň nízká, další vývoj je jen otázkou času. Kontakt v budoucnu možný, pravděpodobný až doporučitelný; v současnosti možný, nežádoucí. Výrazné odlišnosti: jsou to tvorové o něco větší a ačkoliv se vyskytují v různobarevných modifikacích žádní nejsou zelení. I způsob růstu je podivný. Nevznikne nějaký základ, na kterém by přirůstaly další části v neměnné velikosti. Na svět přijde jakási miniatura hotového tvora se všemi orgány a ta se pak zvětšuje takhle vcelku až do určitého konečného stavu.
Právě na studiu růstu je stihlo fiasko, kvůli kterému se konečně rozhodli opravdu opustit tento kraj, ale to už bylo po řadě předchozích drobných neúspěchů a biolog byl přesvědčen, že tady by se nepovedlo studium ničeho. Budou muset odtud a všechno zopakovat jinde. Mimo toto území problémy nebyly, zejména po objevení cesty do rozumového centra se práce stala běžnou rutinou. Vytypovanému jedinci se prostě vnuklo rozhodnutí, že půjde kam je třeba, tam si ho podal převaděč a šup s ním do laboratoře. V laboratoři se mu okopírovaly potřebné informace a převaděč ho vrátil zpátky. Vzpomínka na takovou událost byla zčásti vymazána, zčásti k ní byl zatarasen přístup, jak to kdy šlo. To je těžší než vnuknutí myšlenky a musí se to dělat v laboratoři. Vše je kryto časovou clonou; ať je akce jakkoli dlouhá, venku uběhne jen zlomek času. Jejich přítomnost musí totiž zůstat utajena.
Tak to šlo všude, jenom tady ne. Ať vnukli místním obyvatelům cokoliv, vždycky se všechno nějak zvrtlo a oni to udělali jinak, dokonce i naopak, případně neudělali vůbec. To poslední bylo zcela nepochopitelné, dokud badatelé nezjistili, že v takovém jedinci okamžitě po vnuknutí akce vzniklo vědomí, že už ji vykonal. Díky této neuvěřitelné obranné reakci měl tedy hotovo, aniž by si to vůbec uvědomil.
Vyšetření růstu mělo být zcela banálním úkonem. Podle plánu bylo třeba získat již dorůstající exemplář, sejmout růstové jevy, zároveň sestavit zmenšený organický model, do něj aplikovat získané informace, exemplář vrátit a spustit v modelu růstový proces, samozřejmě zrychlený. Jako vhodné místo příjmu se sama nabízela rovná plocha jezera s uměle vytvořeným můstkem, vybíhajícím do vody. Poblíž žila téměř dospělá dívka, právě vhodná pro takový výzkum. Vyvolat v ní rozhodnutí jít k vodě nebyl problém. Matce, která žila s ní vnukli pár uklidňujících myšlenek, aby nějak neovlivňovala dceřin úmysl. Takový byl zaběhnutý a předepsaný pracovní postup, který nikde neselhal, ale tady tomu bylo jinak. V matce na základě jakýchsi zcela iracionálních informací z dřívějška vzniklo přesvědčení, že musí dceru stůj co stůj zadržet doma. Bez oněch uklidňujících vizí by ji to ani nenapadlo. Chemik i technik měli pak plno práce: jeden posiloval dceřinu vůli k odchodu, druhý oslaboval matčinu vůli ji zadržet. Nakonec dívka se zpožděním vyrazila, proti všem předpokladům však nešla jen tak, ale vzala s sebou koš prádla. Teď zpětně se to dá teoreticky vysvětlit: zřejmě šlo o to, že nikdy bez prádla k jezeru nechodila, ale počítejte s tím předem! Nestanula tedy na určeném místě, ale položila tam prádlo a klekla si vedle. Nařízený převaděč ovšem spustil transport a začal do laboratoře cpát kousky prádla. Nastaven byl ale na mnohem větší zátěž a bral proto i dřevo z lávky. V okamžiku byla dívka ve vodě.
Nikdy se taková jednoduchá věc nejistila, kvůli špatným zkušenostem však chtěl technik raději na průběh dohlédnout. Vylezl si na jakousi vysokou štíhlou dřevinu, zaklesl se ve větvích a hlídal. Viděl tedy co se stalo a několika rychlými údery jednou dlaní o druhou aktivoval záchranné havarijní pole, s jehož pomocí se dostal pod vodu, děvče vytáhl a dopravil do laboratoře. Tam už se biolog přetahoval o prádlo a kusy dřeva s přístroji, které se snažily z nich sejmout informace o růstu, přesně podle programu. Proto se dívka dostala k výzkumu nejen se zpožděním, ale i do již rozjetého procesu. Dál už šlo vše jak má být. Sejmutí informací, výroba modelu, dívčin návrat domů.
Pak se ukázaly další problémy, způsobené zřejmě ztrátou synchronizace na začátku akce. Během ní neuplynul venku zlomek času, ale celý rok. Dívka událost nezapomněla, naopak některého z nich viděla a pamatovala si ho. Viděla i model a chtěla ho mít doma u sebe, protože v ní k němu vznikl vztah, který mezi sebou tito tvorové často mívají – jakési vnitřní pouto, se kterým si analytici vědomí nevědí rady. Biochemika napadlo, že by jí model mohli dát, ať má pokoj, stejně nefunguje. Třeba si to myslí i fyzik, vždyť o nějakém utajení stejně nemůže být řeč. V době, kdy mysleli, že jsou kryti časovou clonou, šli totiž občas ven a jak potom zjistili, byli několikrát spatřeni.
Pokusili se dostat dívku do laboratoře, aby alespoň jí vymazali vzpomínky. Ona by se nechala vylákat na to, že by viděla model, ale matka vždycky spustila tak, že si to nakonec rozmysleli, a na nějaké další ovlivňování mysli už si netroufli. Nakonec tedy nechali věci tak, jak jsou, vždyť jako už tolikrát v tomto kraji i teď mohli být rádi, že na tom sami nebyli nějak biti.
Ani model sám nestál za nic. Když měl růst, začala mu ubývat hmota v místě největšího kontrastu středních příčných průřezů kolmých k ose… Prostě místo aby rostl, upadla mu hlava. Stimulovali růst několikrát a různými způsoby, ovšem vždy se stejným výsledkem. Vůbec nemá cenu to někam vozit s sebou. Chemik smutně pozvedl obě části modelu a obrátil se k technikovi: „Co s tím?“ Ten ale jen pokrčil rameny a pak rezignovaně mávl rukou: „Hoď jim to ke dveřím a jedem.“
Biochemik zasmušile hleděl na nefunkční model tvora, žijícího na této planetě a uvažoval, v čem mohla být chyba. Od chvíle, kdy začali s pracemi zde v té mělké rozsáhlé kotlině, ohraničené horami a kopci, se jim nic nevedlo. Do té doby šlo všechno hladce, postup výzkumu byl naplánován a po planetě postupovali jak se hodilo, jen tak aby se s ní seznámili. Hlavně tedy s živočichem, který tu zjevně byl dominantní – kvůli tomu tady také po svém objevu zůstali.
Když tehdy posádka průzkumné lodi, tvořená jím a fyziotechnikem zjistila, že tuhle planetu obývají tvorové podobné jim samým, dostala za úkol studovat je. Podobnost je tu opravdu nebývalá: dvě nohy, dvě ruce, hlava na krku, stejné smyslové vnímání, využitelná vzdělavatelnost, život ve větších komunitách. Technická úroveň nízká, další vývoj je jen otázkou času. Kontakt v budoucnu možný, pravděpodobný až doporučitelný; v současnosti možný, nežádoucí. Výrazné odlišnosti: jsou to tvorové o něco větší a ačkoliv se vyskytují v různobarevných modifikacích žádní nejsou zelení. I způsob růstu je podivný. Nevznikne nějaký základ, na kterém by přirůstaly další části v neměnné velikosti. Na svět přijde jakási miniatura hotového tvora se všemi orgány a ta se pak zvětšuje takhle vcelku až do určitého konečného stavu.
Právě na studiu růstu je stihlo fiasko, kvůli kterému se konečně rozhodli opravdu opustit tento kraj, ale to už bylo po řadě předchozích drobných neúspěchů a biolog byl přesvědčen, že tady by se nepovedlo studium ničeho. Budou muset odtud a všechno zopakovat jinde. Mimo toto území problémy nebyly, zejména po objevení cesty do rozumového centra se práce stala běžnou rutinou. Vytypovanému jedinci se prostě vnuklo rozhodnutí, že půjde kam je třeba, tam si ho podal převaděč a šup s ním do laboratoře. V laboratoři se mu okopírovaly potřebné informace a převaděč ho vrátil zpátky. Vzpomínka na takovou událost byla zčásti vymazána, zčásti k ní byl zatarasen přístup, jak to kdy šlo. To je těžší než vnuknutí myšlenky a musí se to dělat v laboratoři. Vše je kryto časovou clonou; ať je akce jakkoli dlouhá, venku uběhne jen zlomek času. Jejich přítomnost musí totiž zůstat utajena.
Tak to šlo všude, jenom tady ne. Ať vnukli místním obyvatelům cokoliv, vždycky se všechno nějak zvrtlo a oni to udělali jinak, dokonce i naopak, případně neudělali vůbec. To poslední bylo zcela nepochopitelné, dokud badatelé nezjistili, že v takovém jedinci okamžitě po vnuknutí akce vzniklo vědomí, že už ji vykonal. Díky této neuvěřitelné obranné reakci měl tedy hotovo, aniž by si to vůbec uvědomil.
Vyšetření růstu mělo být zcela banálním úkonem. Podle plánu bylo třeba získat již dorůstající exemplář, sejmout růstové jevy, zároveň sestavit zmenšený organický model, do něj aplikovat získané informace, exemplář vrátit a spustit v modelu růstový proces, samozřejmě zrychlený. Jako vhodné místo příjmu se sama nabízela rovná plocha jezera s uměle vytvořeným můstkem, vybíhajícím do vody. Poblíž žila téměř dospělá dívka, právě vhodná pro takový výzkum. Vyvolat v ní rozhodnutí jít k vodě nebyl problém. Matce, která žila s ní vnukli pár uklidňujících myšlenek, aby nějak neovlivňovala dceřin úmysl. Takový byl zaběhnutý a předepsaný pracovní postup, který nikde neselhal, ale tady tomu bylo jinak. V matce na základě jakýchsi zcela iracionálních informací z dřívějška vzniklo přesvědčení, že musí dceru stůj co stůj zadržet doma. Bez oněch uklidňujících vizí by ji to ani nenapadlo. Chemik i technik měli pak plno práce: jeden posiloval dceřinu vůli k odchodu, druhý oslaboval matčinu vůli ji zadržet. Nakonec dívka se zpožděním vyrazila, proti všem předpokladům však nešla jen tak, ale vzala s sebou koš prádla. Teď zpětně se to dá teoreticky vysvětlit: zřejmě šlo o to, že nikdy bez prádla k jezeru nechodila, ale počítejte s tím předem! Nestanula tedy na určeném místě, ale položila tam prádlo a klekla si vedle. Nařízený převaděč ovšem spustil transport a začal do laboratoře cpát kousky prádla. Nastaven byl ale na mnohem větší zátěž a bral proto i dřevo z lávky. V okamžiku byla dívka ve vodě.
Nikdy se taková jednoduchá věc nejistila, kvůli špatným zkušenostem však chtěl technik raději na průběh dohlédnout. Vylezl si na jakousi vysokou štíhlou dřevinu, zaklesl se ve větvích a hlídal. Viděl tedy co se stalo a několika rychlými údery jednou dlaní o druhou aktivoval záchranné havarijní pole, s jehož pomocí se dostal pod vodu, děvče vytáhl a dopravil do laboratoře. Tam už se biolog přetahoval o prádlo a kusy dřeva s přístroji, které se snažily z nich sejmout informace o růstu, přesně podle programu. Proto se dívka dostala k výzkumu nejen se zpožděním, ale i do již rozjetého procesu. Dál už šlo vše jak má být. Sejmutí informací, výroba modelu, dívčin návrat domů.
Pak se ukázaly další problémy, způsobené zřejmě ztrátou synchronizace na začátku akce. Během ní neuplynul venku zlomek času, ale celý rok. Dívka událost nezapomněla, naopak některého z nich viděla a pamatovala si ho. Viděla i model a chtěla ho mít doma u sebe, protože v ní k němu vznikl vztah, který mezi sebou tito tvorové často mívají – jakési vnitřní pouto, se kterým si analytici vědomí nevědí rady. Biochemika napadlo, že by jí model mohli dát, ať má pokoj, stejně nefunguje. Třeba si to myslí i fyzik, vždyť o nějakém utajení stejně nemůže být řeč. V době, kdy mysleli, že jsou kryti časovou clonou, šli totiž občas ven a jak potom zjistili, byli několikrát spatřeni.
Pokusili se dostat dívku do laboratoře, aby alespoň jí vymazali vzpomínky. Ona by se nechala vylákat na to, že by viděla model, ale matka vždycky spustila tak, že si to nakonec rozmysleli, a na nějaké další ovlivňování mysli už si netroufli. Nakonec tedy nechali věci tak, jak jsou, vždyť jako už tolikrát v tomto kraji i teď mohli být rádi, že na tom sami nebyli nějak biti.
Ani model sám nestál za nic. Když měl růst, začala mu ubývat hmota v místě největšího kontrastu středních příčných průřezů kolmých k ose… Prostě místo aby rostl, upadla mu hlava. Stimulovali růst několikrát a různými způsoby, ovšem vždy se stejným výsledkem. Vůbec nemá cenu to někam vozit s sebou. Chemik smutně pozvedl obě části modelu a obrátil se k technikovi: „Co s tím?“ Ten ale jen pokrčil rameny a pak rezignovaně mávl rukou: „Hoď jim to ke dveřím a jedem.“
Ze sbírky: Příhody lidí i nelidí
20.06.2023 - 09:05LudvíkRoiSoleil: Děkuji za poučení, co jsou synonyma. Mnou uvedené příklady ovšem synonyma nejsou - např. montér zahrnuje mnohem větší okruh než elektromontér atd. Tato výměna slov mezi námi už mě nebaví a jak už jsem jednou napsal, házím to za hlavu, čili končím.
19.06.2023 - 22:58pedvo: Nojo, jenomže to co uvádíš jako příklad kde to funguje, tak to funguje porto, že jsou považována za synonyma. Synonyma jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat.
18.06.2023 - 12:21LudvíkRoiSoleil: Psychoterapeut je pořád ještě terapeut, elektromontér je také montér i elektrikář. Nevidím důvod, proč by tomu tak nemohlo být i s profesemi v mé povídce, zvláště když čtenář ví, že byli pouze dva. Ostatně i kdyby jich bylo pět, nehrálo by to roli, nezáleží na tom. Není to téma, kterým bych se chtěl zabývat; hodlám vložit další povídku a chemika i s technikem házím za hlavu. Ahoj.
17.06.2023 - 04:56pedvo: To je právě ono, ty jsi předpokládal, že když jsou ta slova v původním pojmenování obsažená, tak je to v pořádku a logické. Ale problém je v tom, že se mýlíš. Ty jsi vnímal pouze tu jazykovou shodu. Jenomže rozdělením toho slova se okamžitě mění i význam těch slov.
Biolog je totiž úplně jiná profese než chemik a současně biochemik je někdo úplně jiný než biolog nebo chemik. Všechny tři slova totiž představují zcela rozdílné profese. Stejně tak fyziotechnik je jiná profese než technik.
A proto se odkazovat na původní slovo biochemik je chybná úvaha, neboť rozdělením toho slova se jednotlivá slova mění na úplně jiné profese. Takže i když jsou zmíněni na začátku pouze ti dva, tak o nich píšeš jako by jich bylo pět.
Dá se to uvést na příkladu jako bych ti řekl, že spolu budeme hrát fotbal, ale vezmi si sebou hokejky a puk. Tak co teda hrajeme? Fotbal nebo hokej? Vždyť jsem ti na začátku říkal, že přece fotbal. No není to jasné a je v takové situaci úplně jedno co povíš na začátku protože si to protiřečí s tím co povíš potom.
Biolog je totiž úplně jiná profese než chemik a současně biochemik je někdo úplně jiný než biolog nebo chemik. Všechny tři slova totiž představují zcela rozdílné profese. Stejně tak fyziotechnik je jiná profese než technik.
A proto se odkazovat na původní slovo biochemik je chybná úvaha, neboť rozdělením toho slova se jednotlivá slova mění na úplně jiné profese. Takže i když jsou zmíněni na začátku pouze ti dva, tak o nich píšeš jako by jich bylo pět.
Dá se to uvést na příkladu jako bych ti řekl, že spolu budeme hrát fotbal, ale vezmi si sebou hokejky a puk. Tak co teda hrajeme? Fotbal nebo hokej? Vždyť jsem ti na začátku říkal, že přece fotbal. No není to jasné a je v takové situaci úplně jedno co povíš na začátku protože si to protiřečí s tím co povíš potom.
15.06.2023 - 10:17mannaz: Díky za ocenění. Jsem rád, že se líbí.
LudvíkRoiSoleil: Reagoval jsem na tvé "Tak nevím jestli jsou výzkumníci dva nebo jich je pět." Místo biochemik jsem napsal chemik, jednou biolog. Místo fyziotechnik jenom technik. Ta slova jsou tam obsažená, a když čtenář ví, že jsou jen dva, tak jsem předpokládal, že přiřazení je jasné. S Jidřichem a Pánem z Lipé máš pravdu, nicméně jednou napsat Jindřich z Lipé a podruhé Pán z Lipé už by bylo jasné - a tento příklad je přesnější. Že někdo bude až takhle uvažovat nad mým dílkem bych nečekal a těší mě to. Ahoj.
LudvíkRoiSoleil: Reagoval jsem na tvé "Tak nevím jestli jsou výzkumníci dva nebo jich je pět." Místo biochemik jsem napsal chemik, jednou biolog. Místo fyziotechnik jenom technik. Ta slova jsou tam obsažená, a když čtenář ví, že jsou jen dva, tak jsem předpokládal, že přiřazení je jasné. S Jidřichem a Pánem z Lipé máš pravdu, nicméně jednou napsat Jindřich z Lipé a podruhé Pán z Lipé už by bylo jasné - a tento příklad je přesnější. Že někdo bude až takhle uvažovat nad mým dílkem bych nečekal a těší mě to. Ahoj.
14.06.2023 - 16:46pedvo: No počkej to si nerozumíme. Já si samozřejmě pamatoval že "posádka průzkumné lodi, tvořená jím a fyziotechnikem". Naopak chci tím říci, že později v příběhu jsi postavy pojmenoval matoucím způsobem. Uznej sám, že když se jednou zmíníš o biologovi a podruhé o technikovi, že to vyznívá jako dvě různé postavy než biochemik a fiziotechnik . I když z kontextu toho co píšeš jsem si to nějak odvodil, ale matoucí to bylo velmi.
Příklad: Kdybych třeba namátkou se ti zmínil o postavě Jindřich a později se zmínil o Pánu z Lipé, tak pokud nebudeš znát historii, nebudeš vědět, že jde o jednu a totéž postavu tedy Jindřich z Lipé. Notabene když v té době také žil i Jindřich Korutanský. Takže když bych mluvil o Jindřichovi nebudeš vědět kterého mam namysli. Asi by si to pochopil z kontextu textu, ale dá ti to práci.
Příklad: Kdybych třeba namátkou se ti zmínil o postavě Jindřich a později se zmínil o Pánu z Lipé, tak pokud nebudeš znát historii, nebudeš vědět, že jde o jednu a totéž postavu tedy Jindřich z Lipé. Notabene když v té době také žil i Jindřich Korutanský. Takže když bych mluvil o Jindřichovi nebudeš vědět kterého mam namysli. Asi by si to pochopil z kontextu textu, ale dá ti to práci.
14.06.2023 - 14:46Super nápad se zeleným mužíkem. Tahle verze balady se mi líbí víc, než ta od Erbena.
14.06.2023 - 13:50LudvíkRoiSoleil: Jsou dva, jak plyne ze začátku druhého odstavce. Asi bych si měl uvědomit, že tak pečlivě nikdo nečte, aby si takové podrobnosti ukládal do hlavy napotom.
Povídka je parafrází na Erbenova Vodníka.
Povídka je parafrází na Erbenova Vodníka.
12.06.2023 - 22:01Je to lepší než předchozí povídka. Lépe se to čte a lépe se v tom orientuje. To vkládání jednoho volného řádku mezi odstavci rozhodně zvyšuje přehlednost. Děj je více zapamatovatelný než v předchozí povídce. Asi děj minule tříštilo to časté prolínání mezi událostmi a komentářem postavy.
Postavy jsou nevyváženě charakterizovány. Vlastně pořádně nechápu kolik jich tam ve skutečnosti je: biochemik, fyziotechnik, chemik, technik, biolog, téměř dospělá dívka, matka. Ovšem mate mě to. Nejsem si jistý jestli technik je současně fyziotechnik a biolog vlastně biochemik a chemik také biochemik. Tak nevím jestli jsou výzkumníci dva nebo jich je pět.
Současně mam pocit, že o téměř dospělé dívce a její matce toho vím o něco více než o samotných výzkumnících.
Celkově mě povídka pobavila.
Postavy jsou nevyváženě charakterizovány. Vlastně pořádně nechápu kolik jich tam ve skutečnosti je: biochemik, fyziotechnik, chemik, technik, biolog, téměř dospělá dívka, matka. Ovšem mate mě to. Nejsem si jistý jestli technik je současně fyziotechnik a biolog vlastně biochemik a chemik také biochemik. Tak nevím jestli jsou výzkumníci dva nebo jich je pět.
Současně mam pocit, že o téměř dospělé dívce a její matce toho vím o něco více než o samotných výzkumnících.
Celkově mě povídka pobavila.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zóna neúspěchů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Na očích (1)
Předchozí dílo autora : Pohlazení
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Daisy Moore» narozeniny
Claire [15], raDan [10], Zdenička [10], darknessBara [9], KristynaKlimova [9], NoName [6], LudvíkRoiSoleil [3], Romuska777 [1]» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o pocitová :slecna pocitova. :) jedna mejch oblibenejch basnirek. hlavne pro tu poezii zivota, o ktery pisee. proste clovek moji dimenze. FREEDOM peAce LOVE
