19. Život ho nutí k rozhodnutí

Jeden páteční večer jsme se měly sejít u nás doma. Já, Hanička a paní Vagnerová.
Hanička dorazila o něco dřív.
„Tak co je nového v kauze Gabča versus Nicky?“ zamrkala na mě provokativně hned na úvod.
„On jí o nás řekl,“ vychrlila jsem to na ni jedním dechem.
„Že by? A co ti dává takovou jistotu?“ podivila se.
„Poskládala jsem si to všechno dohromady a včera mě v tom Nick jednou svou reakcí utvrdil.“
„Co se stalo?“
Docela mě to užíralo, tak jsem byla vděčná za to, že jsem se mohla někomu vypovídat. A tak jsem začala...
„Nedělní rána se stala na pár týdnů chvílemi, kdy jsme měli něco jako rande,“ pousmála jsem se tomu vyjádření trochu smutně. „Asi před čtrnácti dny jsem ucítila, jak se lekl s myšlenkou na Caroline. A pak se to stalo ještě několikrát, když jsme si třeba jen o něčem povídali během dne. Prostě si musela všimnout, že se chová jinak, zvláštně. Nejspíš byl častokrát dost mimo. Sama moc dobře vím, že to není vůbec snadné před ostatními skrýt... No, a je to pár dní, co jsem měla zvláštní pocit, jako když rekapituluje, co mezi námi bylo a má z toho pocit viny. Podle mě jí přiznal, co se s ním děje. A právě včera, když jsem si představila, že ho prostě jen tak objímám, ozvalo se: Ale já jsem s Caroline!“
„Hmm, a jakým způsobem to říkal?“ zeptala se šťouravě Hanička.
„Znělo to, jako kdyby mi oznamoval něco, co mi přece musí být dávno jasné," představila jsem si znovu ten moment a snažila se z něho vycítit, jaké pocity do toho Nick dal. „Přijde mi, že pořád nerozdejchal to moje ´odmítnutí´, když mi předvedl tu svou novou písničku...“
„A není to jenom nějakej chvilkovej vzdor a tak trochu pomsta...?“ nadhodila.
„To možná taky, ale mám takový dojem, že se rozhodl začít to mezi námi ukončovat.“
Ozval se domovní zvonek.
„Páni, už je tady!“ vyhrkla Hanička vzrušeně. Mělo to být jejich první setkání...
Ty dvě si hned padly do oka. Tedy ne, že bych očekávala něco jiného.
Hanička s paní Vagnerovou probrala spoustu věcí – od školy, přes problémy s rodiči až po čerstvý partnerský vztah s Davidem.
„Ani jeden nemáte vyřešené rodiče. Očekáváte jeden od druhého to, co vám právě oni nedávají...“ pronesla paní Vagnerová.
„No jo, od začátku to je pořád něco... Docela zvláštní vztah. Častokrát pochybuju o tom, jestli nám to stojí zato,“ přiznala Hanička smutně. A pak rozhorleně dodala: „Ale mám ho fakt moc ráda a mám pocit, že on mě taky. To mu prostě věřím.“
„Jó, Hani, vztahy jsou naše nejtěžší životní zkoušky. Ale zároveň i nejkrásnější. Snad právě proto nám zato ta bolest v nich stojí,“ prohlásila moudře paní Vagnerová. „A před řešením svých záležitostí stejně neutečeš tím, že se s někým rozejdeš. Budeš v každém vztahu narážet na ty stejné problémy, dokud nepochopíš to, co máš.“
„Tak to je fakt důležitý vědět. Trochu frustrující, že neutečeš a neschováš se, ale aspoň člověk ví, na čem je,“ shrnula to Hanička smířeně.
„A co ty, Gábi? Co nového s tím tvým dvojplamenem?“ obrátila se najednou paní Vagnerová na mě.
„Co... co já?“ rozkoktala jsem se leknutím.
„Jen to vybal jako na mě před chvílí,“ vyzvala mě Hanička.
Tak jsem to teda ´vybalila´.
„Pojď, dáme karty,“ navrhla drsňácky paní Vagnerová.
Zeptala jsem se tedy tarotových karet, co teď Nick řeší...
„Hmmm...“ zahleděla se zamyšleně na tři mnou vybrané karty. „Máme tady Soud, Císařovnu a Sílu. Tak to vypadá, že má hoch pořádné dilema. Ale musí se rozhoupat k rozhodnutí... pro jednu ženu. Sílu na to naštěstí má.“
„A sakryš, tak o tom byla ta divná depka, co jsem z něho dneska po poledni cítila. Byl úplně vystreslý a ptal se, co má dělat. Jak se má rozhodnout... Nevěděla jsem, v čem...“ došlo mi najednou.
„A cos mu poradila?“ zeptala se zvědavě Hanička.
„No, co by,“ pokrčila jsem rameny. „Ať se prostě rozhodne podle toho, co cítí...“
„Že by se rozhodoval mezi tebou a Caroline?“ pokračovala v dumání.
„Ne tak docela...“ zapochybovala jsem podle toho, jak mi napovídala intuice. „Se mnou přece nemůže být, s tím už je smířený, tak proč by se vzdával Caroline? V tom bude něco jiného...“
„Taky mám ten dojem,“ přidala se paní Vagnerová. „A taky mám dojem, že se to brzo dozvíš...“
„Pro ni už se rozhodl, ale možná se rozhoupává k nějakému dalšímu kroku...“ kroutila jsem zamyšleně hlavou.
Ano, odpověď přišla během pár dní...