10.11.2012
31, žena
|
Jako dítě jsem měla jediného přítele. Knihu. Zamilovala jsem se do slov a začala sama psát. Příběhy, které končily tak, jak já jsem chtěla. Obtisk mě samé. Byl to můj svět.
Snila jsem o tom, že jednoho dne bude existovat kniha, která ponese mé jméno.
Až jednoho dne se nad jednu z mých kapitol posadil můj otec. Zkritizoval každý odstavec a téměř celou mou práci červeně podtrhal. Seděla jsem vedle něho a skrývala pláč. Jako by po mně šlapal.
A tehdy jsem si slíbila, že už nikdy nebudu psát.
Dnes tady jsem, abych zjistila, jestli z toho všeho ještě něco zůstalo.
Snila jsem o tom, že jednoho dne bude existovat kniha, která ponese mé jméno.
Až jednoho dne se nad jednu z mých kapitol posadil můj otec. Zkritizoval každý odstavec a téměř celou mou práci červeně podtrhal. Seděla jsem vedle něho a skrývala pláč. Jako by po mně šlapal.
A tehdy jsem si slíbila, že už nikdy nebudu psát.
Dnes tady jsem, abych zjistila, jestli z toho všeho ještě něco zůstalo.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
milancholik řekl o Dívka v modrém :Výjimečná slečna, spřízněná, jedinečná... Kvítí, které kouzlí na mé tváři úsměvy a hřeje u srdíčka :-)