 07.06.2008 6 1478(21) 0 |
Spustil se déšť na čtyřicet dní,
provazy vod trhají zpackaný sen
narušený střídavými záblesky
čehosi zvláštního.
Tma rozlila černý inkoust,
který smazal jedno srdce
namalované křídou v ulici,
kudy chodí těla bez duší.
Déšť uhasil poslední cigaretu
jako znamení mrtvé naděje,
která protéká mezi prsty
a padá kamsi do prázdna.
Bouřkové mraky pohřbívají lásku
utopenou ve sklence vína
a zbyla jen trpká pachuť
vmíchaná do kapek deště.
provazy vod trhají zpackaný sen
narušený střídavými záblesky
čehosi zvláštního.
Tma rozlila černý inkoust,
který smazal jedno srdce
namalované křídou v ulici,
kudy chodí těla bez duší.
Déšť uhasil poslední cigaretu
jako znamení mrtvé naděje,
která protéká mezi prsty
a padá kamsi do prázdna.
Bouřkové mraky pohřbívají lásku
utopenou ve sklence vína
a zbyla jen trpká pachuť
vmíchaná do kapek deště.
29.07.2008 - 07:15déšť...taky mi nevadí...:-)...je skoda, ze tan, kdo nii lasku vetsinou neni dest...:-)
08.06.2008 - 11:15chUdí??....
Třeba toho Medarda nějak přežijem :)...
moc pěkná báseň... zaujala mě a zapůsobila :)
Třeba toho Medarda nějak přežijem :)...
moc pěkná báseň... zaujala mě a zapůsobila :)
07.06.2008 - 20:12Mně se normálně moc nelíbí, když se básně nerýmují, ale tohle má silnou myšlenku, takže jsem na to dokonce zapomněla, že se to nerýmuje. To je jako pochvala;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Deštivá melancholie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mobil versus pračka
Předchozí dílo autora : Pívo
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
