07.02.2018 13 1573(26) 0 |
Schoulená v koutě, schovaná nocí
tím černým pláštěm slunce
šeptá si pro sebe, cosi
Šeptá. Modlí se. Prosí.
Netuší, že není sama
Neslyší mé volání
Jsem její anděl - pro Krista Pána
Jsem ten, kdo ji ochrání
A pak ...
dalo by se říct, z ničeho nic
byl to jen okamžik, několik málo vteřin
dotkl jsem se jí svým peřím
Lehce a měkce, velice nesměle.
Někdy se lekne, někdy usměje
někdy po celém těle zachvěje.
A mně se chce víc
daleko víc
než můžou jen andělé.
tím černým pláštěm slunce
šeptá si pro sebe, cosi
Šeptá. Modlí se. Prosí.
Netuší, že není sama
Neslyší mé volání
Jsem její anděl - pro Krista Pána
Jsem ten, kdo ji ochrání
A pak ...
dalo by se říct, z ničeho nic
byl to jen okamžik, několik málo vteřin
dotkl jsem se jí svým peřím
Lehce a měkce, velice nesměle.
Někdy se lekne, někdy usměje
někdy po celém těle zachvěje.
A mně se chce víc
daleko víc
než můžou jen andělé.
28.03.2018 - 21:33
Až do teď jsem na anděly nevěřil,mám se ohlédnout?Vám děkuji za cit pera podobného malířově štětci.
10.02.2018 - 07:33
Krásné. Hned mě to zahřálo na srdci, jak něžně to je napsané :) Jen v prvním verši poslední strofy místo mě mně ;)
08.02.2018 - 23:42
Jak já miluju klišé, když jej někdo umí použít s grácií. Cítím potenciál písňového textu :)
07.02.2018 - 09:53
Líbí se mi, jak něžně plyne, i když je posmutnělá.. namalovalo to ve mně spoustu obrázků, vykreslilo celý příběh.. hezké.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.