Úvod

Šeptané písmeno,
jež mi na temeno
napsal tvůj hlas,
otvírá přihrádku,
začíná pohádku
a mlčí zas.

Začíná příběh dešťové kapky,
co čeří napnutou hladinu nudy.
Opilí smíchem, na očích klapky,
lezeme na stromy, válíme sudy.

A mlčí zas.

Začíná příběh prstu na noze,
kterého v podpaží lechtala tráva.
Nasadit šnorchly, plujem k obloze,
a že se nalokáš, to se tu stává.

A mlčí zas.

Začíná příběh borový šišky,
která do výstřihu holkám se kouká.
Ruka se blíží a svými bříšky
nervózní písničku do stolu vtlouká.

Všech těchhle pohádek
je to jen začátek,
zbytek mi vítr odvál.
Tak další písmeno
napiš na temeno,
ať vím, jak bude to dál.