Však to taky hodně cítím.

Umřel jsem a na náhrobku mám rytinu Lišky co spí stočená do klubíčka v mým otevřeným hrudním koši, asi tam kde bych měl srdce, nebýt té Lišky. Asi tam, kde bych měl srdce, tam co sedí ta Liška, mám prázdno, ale takový to nepříjemný nechutný prázdno jako když přijdete o nohu a chcete se podrbat a ona už tam není. Ale vono to pořád svědí a nepřestává svědit a ta drzá Zrzka co má jako vaše srdce už mezi těm a žebrama není sama dupe tam s nějakým Jiným.
Zvířetem. Asi fenek, nebo taky lišák, jak já to mám vědět a mě to Bolí!!Atamjakmajlidi srdce ta moje Liška dupe s někým jiným a já najednou strašně brečím a doufám, že se tam voba utopí v tom mým hrudním koši a že se pak utopím i já, protože mám otevřený žebra a všichni by viděli, že nemám srdce, ale už by nevěděli, že za to nemůžu, protože mi ho vzala ta drzá zrzavá Liška a že jako není pravda, že nemám srdce, protože jsem bezcitnej, ale naopak, že jsem bezcitnej protože mi ho kurva vzali a já už dál nemůžu a jsem plnej bordelu a docházej mi myšlenky. Asi to bude dlouhej náhrobek, však to taky hodně cítím.