Houby

Táta dorazil odpoledne domů. "Maminko." Hlaholí ještě ve dveřích. "Zítra je sobota a tak vyrazíme na houby do Tater, a abychom byli v lese ráno první, pojedeme už večer." "Kde tam budeme spát?" Ptá se starostlivá maminka. "Budeme tam kolem půlnoci, tak zajdeme ve Štrbě někde na kraj lesa.” Odpoví tatínek s jistotou sobě vlastní. “Svítá kolem půl čtvrté a těch pár hodin zdřímneme jen tak na trávě." Zabaleno, nachystáno, sourozenci zaopatřeni a já jako nejstarší jedu taky.
Po půlnoci vystupujeme ve Štrbě. Jdeme nocí k lesu. Někde v dálce se zablýsklo. Hlouběji do lesa nejdeme, bojíme se medvědů. Spadly první kapky. Usedáme na pláštěnky pod velikým smrkem. Hodinu leje. Z lesa se po cestách valí potoky vody. My na kost promočeni ustupujeme zpět. Když docházíme k nádraží, začíná svítat. Vlak zpátky jede za hodinu. Máma mi dává suché ponožky a na ně sáčky. O půl páté přijíždí vlak, rodí se krásné slunečné ráno. Z vlaku vystupují houbaři a míří k lesu. My nastupujeme a míříme domů.