|
... láska
 24.05.2015 3 699(13) 0 |
Když jsem tě před lety potkal
poprvé na slunci uviděl
nebylo místo na světě
kde by mi někdo nezáviděl.
Pohlaď mou bolavou duši
láskou do srdce se mi tref
přijdu ke dveřím po špičkách
a počkám až poteče krev.
Zavolej mě k sobě prosím
já zakřičím po chvíli zpět,
opravdu tě potřebuji,
patříme k sobě, ty, já a svět.
poprvé na slunci uviděl
nebylo místo na světě
kde by mi někdo nezáviděl.
Pohlaď mou bolavou duši
láskou do srdce se mi tref
přijdu ke dveřím po špičkách
a počkám až poteče krev.
Zavolej mě k sobě prosím
já zakřičím po chvíli zpět,
opravdu tě potřebuji,
patříme k sobě, ty, já a svět.
Ze sbírek: 
24.05.2015 - 20:27Zamila: tohle je jedna z prvních. 15 - 20 let stará věc a když už jsem ji jednou napsal .... ;)
24.05.2015 - 13:11Stará láska nerezaví... vždy v nás to první zanechává nejsilnější dojmy... a pak možná už jen v našich představách zůstává tím nej... ale ano, i láska na celý život existuje... souhlasím...
24.05.2015 - 09:22Závěr se mi líbí - ty, já a svět ... Jinak ta krev mě tam ruší, brrrr ... A pak by se ta první strofa dala přetransformovat tak, aby v závěru bylo "záviděl" - rytmice by to pomohlo. No, myslím, že to celkově umíš líp ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
První opravdová ... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Koráb jménem Navždy
Předchozí dílo autora : Lidi prostě odcházejí
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sof182 [13], slecnaJulie [13], jedenjenda23 [12], kočičák [11], Danny [11], bludička [10], maxmilian.horak [10], elementarnicas [7], Nana [6], ViLyam [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
