Lidi prostě odcházejí

Ignácius J. Reilly

23.05.2015

básně/ostatní

848(19)

Náhle se orosil smaragdový pohled
cítím jak chvěješ se němou touhou
když v labyrintu snů hledáš odpověď
proč na světě jsme jen chvíli pouhou.

Slzy pak vytryskly a tečou proudem
zoufale do dlaní chytat se je snažím
chtěl bych je rozesmát líbivým slovem
pálí tak silně že na zem je házím.

Na trávu dopadly jak sněhové vločky
sněhulák na rtech úsměv vykouzlil
vzpomínka zahřála jak dotek kočky
v potůčku slz se do dáli vytrousil.

Ze sbírek: Režim kompatibility, Když ulétnou rty

Komentáře (7)

24.05.2015 - 20:00

koiška

Poslední sloka je krásná..

24.05.2015 - 09:27

Zamila

Sněhové kočky a dotek kočky, to se mi líbí :-) Zbytek hodně do klišé a slabá rytmika. Chtělo by to víc si počítat slabiky a taky si víc hrát se slovy, s vyzněním, na tomhle se ještě daleko pracovat ... Ale něco v Tobě je :-)

24.05.2015 - 02:37

Daisy Moore

krásná, líbí se mi :)

23.05.2015 - 23:42

Yana

moc se mi líbí, kéž by bylo jednoduché zapomenout, hezky jsi to vyjádřil, jen maličkost, lépe by bylo asi ...chytat se je snažím...ve druhé sloce

23.05.2015 - 15:14

vanovaso

smutná, krásná...

23.05.2015 - 14:17

korálek

hezká ) také se mi líbí začátek ..