|
...ale možná je to vlastně jeden a ten samý
 17.03.2015 13 948(17) 0 |
Je mi tak dobře, lásko,
že už můžu klidně umřít.
Je mi tak dobře, lásko,
že cítím, jak začínám znovu žít.
že už můžu klidně umřít.
Je mi tak dobře, lásko,
že cítím, jak začínám znovu žít.
Ze sbírky: Šachy v nás
23.04.2015 - 13:43Yana: tak je to celkem pravda, ale zase si přitom člověk uvědomuje, co ztratil a nikdy se nevrátí, a jakoby se to chvílemi ještě umocňovalo, ale pak přijdou chvílle , kdy je lépe... snad opravdu bude čas milosrdný... díky
23.04.2015 - 12:59Jo to se mi moc líbí, tak jsem rychle projela tvé tituly, moc tu teď nejsem, už jen podle nich mám pocit že jsi šťastná
18.03.2015 - 19:04Severak: jj,úvaha ne, změním to na nezařazené... máš pravdu... ale aspon ses u mě zastavil, díky
18.03.2015 - 19:03LUKiO: díky za komentář, jj, asi to není úvaha, ale nějak jsem se nemohla rozhodnout , co vlastně... avšak klišé odmítám, proč by něco , co má smysl nutně muselo být klišé...
17.03.2015 - 18:56Pocity absolutního štěstí? Jo, taky jsem je měl...:-)
Ale umřít, to by teď snad bylo škoda, ne? :-D
Ale umřít, to by teď snad bylo škoda, ne? :-D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dva pohledy na pocity absolutního štěstí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : A tečou otazníky...
Předchozí dílo autora : Tvé smějící se oči
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
HellRammCZ [11], Athar [9], Niemand [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
