Počátek...

I přišel bůh na planetu pustou
Ve svém smutku v pláč se dal
Věky věků tam plakal
zarmoucen nad svou samotou
trápil sám sebe az moře naplakal

Čas cestu mu ukázal,
on pochopil
setřel cestu slz z tváře své
povstal a řekl – dost
zavládne tu světla moc

O svou duši se podělil
planetku mrtvou jí posvětil
pak zažehl se a z povzdálí jen
sleduje na Zemi života rej
ohřívá ji a chrání
s údivem asi teď hledí :)

Duše jeho po celé Zemi
získala mnoho tváří
její základ je však pořád stejný
z jeho slz a záře sílu čerpá
když dojde stáře
vykoupe se ve vesmíru záře
v čistou se zas obrací
směle z5 se navrací

tak zkušenosti z toho mám...
moří na Zemi dost je
nebrečme a radujme se...
....dokud to ještě ...jde...