Baletka

Za stěnou ze skla
snad jen posteskla
nad tím svým trápením
dívčím, mladičkým, mámením.

A zaprášené klapky klavíru
černé a bílé, žádné barvy ve víru
pedály zlatavé
balady smutnivé
pianista v živlu svém
prsty vede v rytmu motavém.

Baletka z porcelánu
na podstavci se točí
do rytmu tomu pánu,
slzy padaj z očí.

Cínový vojáček na klavíru smutně postává
od schopného pianisty
nepěkné pohledy dostává
a jasné mu je, že ta baletka
z porcelánu jen
jemná jak nejjemnější nitka
nesmí býti jeho v tento pochmurný den.
/však stále doufá../