Zelená

Vidim zelený lidi, protože jsem zelenej člověk. Mam to ráda. A vidim je po tom, co piju Zelený sny nebo mám zelený sny. Po třoše zelenej trávy je prej zelenej celej Svět. Svět je zelenej, když chceš, aby byl. Můžou bejt zelený střechy, zelený mraky, zelený domy nebo i zelený cigára, ze kterejch vychází zelenej kouř, kterej do sebe ráda dostávam skrz svý zelený rty. Můžou existovat zelený oči snílků, ale i zelený pocity. Cizí rty chutnaj zeleně. I dotyk může bejt zelenej, bez toho abysme si nehty na zeleno lakovali. Nejstarší města v Persii byly zelený a dnešní reklamy s bilboardama jsou zelený taky. Zelená kultura mizí do zelený nicoty, takže vlastně dál vesele existujou. Zeleně. Chach. A přijdou jiný zelený národy, co kreslej obráceně zelenejma křídama. Když potřebujou. Ovce maj zelenou vlnu a co asi tak žerou? Jasněže trávu, která je - áno - zelená. Mam hlad, ale představa zelenejch párků mě nutí si představit zelený následky v záchodový míse. Nebo možná mimo ní, těžko říct. Ale je to oukej. Je oukej jíst zelený ryby, když nemaj žádný poity zelenýho původu. Moje rakev bude zelená, pokud mě teda někdo nebude seškrabovat příborem ze svýho zelenýho talíře. Nejsem ryba, ne? No, to je jedno. Epitaf na mým náhrobku bude mít taky zelenou barvu. Zeleným písmem tam bude vytesaný že "věci nikdy nekončej špatně. A když jo, znamená to, že ještě neni konec." Proč je pozlacený písmo a ne třeba pozeleněný? Měli bysme to víc pozelenit! To vám dneska nikdo neřekne. Ty zelený lidi na mym pohřbu nebudou tak smutný, protože by se to vlastně ani nehodilo, a nebudou ze sebe tlačit žádný zelený ani jiný slzy. Ale to bude až za dlouho. Pro teď mi stačí sklenička Zelenejch snů.
S ledem a limetkou, prosím.
Jo, díky, drobný si nech, Tome.

Myslim na Green Peace.