Zahradní drama

Malebné nedělní odpoledne, idylka, obklopuje mě zahrádka, ptáčci zpívají, můj muž odpočívá po nedělním obědě doma, trochu se honí mraky, možná"něco"přijde. Náhle zpozorním, tohle už není zpěv, to je zoufalý křik, co se děje? Na okapu sedí ten malinký ptáček a srdceryvně naříká a na plotě druhý. Spěchám ke staré kolně, nedávno tam vytvořili hnízdečko, samička vyseděla mláďátka a teď se oháněli nakrmit ty zobáčky.Mně taky, mně taky. Chodila jsem je sledovat. A teď, ze starých trámů se zřejmě pod váhou přibívajících tělíček a neustálých náletů krmičů hnízdečko svezlo, a dole vedle starých tašek se k sobě choulila čtyři tělíčka, nádech, výdech. Drama. Utíkala jsem do domu pro manžela a začala záchranná akce. Duchapřítomný muž všechny ty větvičky a traviny z hnízda nandal do takové nádobky na sázení cibulek. Teď jsme tam vystrašená mláďátka museli přemístit, dvě čipernější začala běhat po dvoře, jejich rodičové srdceryvně křičeli, psi radostně pobíhali, šťastni že se něco děje. Kočku jsem polapila a zavřela na verandu.
Konečně ptáčkové v hnízdečku, ty hlídám já. Jirka pro vrtačku, poličku hop na staré tašky ty popraskali, ale po chvíli, která mi připadala jako věčnost dílo dokonáno. Dal na polici to nově vytvořené hnízdečko a teď teprve začíná ta nejhorší chvíle. Běžela jsem do kuchyně, odkud jsem měla krásný výhled přímo na hnízdo, to abych nerušila. Jirka si uklidil nástroje, sotva za ním zaklaply dveře slétla maminka té drobotiny z okapu. Létala pořád kolem vchodu, naštěstí dětičky jí volaly, věděla tedy, že tam jsou, ale neviděla je. Létala sem a tam. Na sušák, na dřevěnou mřížku u růží, na zem. Jak já jí držela palce. Přihořívá, přihořívá, hoří. Jak ta drobotina šťastně křičela. Konečně můžu klidně odjet. Když jsme se večer vrátili z návštěvy hned jsem běžela ke kolně. Vše je tak jak má být. Ptačí rodiče s havětí v zobáčcích dělají nálety na hnízdečko a otevřené zobáčky se natahují kdo dřív. Po odletu ptáčátka řvou, zní to jako cikády. A mně to zní jak andělský chór. Teď je tam klid šťastni spinkají. Prožili opravdové drama. Můj muž tvrdí, to je prostě příroda, ale moc a moc mu děkuju. Bez něj bych to nezvládla pro slzy jsem neviděla.