|
Na recyklované papíry píšeme slova o lásce,
kterou všechno na konci světa spálí .
Jako pohádkové knížky o nás, o princeznách…
 01.06.2011 0 825(1) |
Vždycky jsem chtěla zažít pohádkový příběh o naplněné lásce a citech, co se neztrácí v davu na ulici.
Takovou tu lásku, která září v černobílém světě, jako duha a vy jste vlastně ona.
Víte co mám na mysli, ne?
Nevím čím to je, ale asi jsem nikdy v životě nemilovala, a nebo možná jo, ale nevěděla jsem o tom.
Život je hrozně těžkej, když se snažíte někomu říct to tajemství, co vás tak strašně táhne ke dnu a při tom vás nese až k mrakům, na které jste si chtěly jako malé děti sáhnout a lítat na nich jako ti Mumínci z pohádkové knížky. Máte už ty slova na jazyku, nebo na papíru napsané a chcete je dát, nebo je dokonce i darujete, ale nikdy se nedočkáte toho pravého cíle. Nikdy to neskončí jako ta pohádka o princezně zakleté ve věži. Zatím žádný princ nepřišel.
Neříkám nikdy, ale zatím a to je moc důležitý, protože je v tom pořád ta naděje a tu já jen tak nechci ztratit.
Tolikrát jsem byla rozhodnuta dát a dokonce snad i dala, ale nedočkala jsem se toho velkého kusu narozeninového dortu, na který se těšíte celý ten rok, jen aby jste byli o rok starší a zkušenější a měli mnohem víc zážitků.
Nikdy jsem nechtěla vyrůst.
Nikdy, ale stalo se.
A můžu vám říct, že když člověk roste, tak to bolí.....
Takovou tu lásku, která září v černobílém světě, jako duha a vy jste vlastně ona.
Víte co mám na mysli, ne?
Nevím čím to je, ale asi jsem nikdy v životě nemilovala, a nebo možná jo, ale nevěděla jsem o tom.
Život je hrozně těžkej, když se snažíte někomu říct to tajemství, co vás tak strašně táhne ke dnu a při tom vás nese až k mrakům, na které jste si chtěly jako malé děti sáhnout a lítat na nich jako ti Mumínci z pohádkové knížky. Máte už ty slova na jazyku, nebo na papíru napsané a chcete je dát, nebo je dokonce i darujete, ale nikdy se nedočkáte toho pravého cíle. Nikdy to neskončí jako ta pohádka o princezně zakleté ve věži. Zatím žádný princ nepřišel.
Neříkám nikdy, ale zatím a to je moc důležitý, protože je v tom pořád ta naděje a tu já jen tak nechci ztratit.
Tolikrát jsem byla rozhodnuta dát a dokonce snad i dala, ale nedočkala jsem se toho velkého kusu narozeninového dortu, na který se těšíte celý ten rok, jen aby jste byli o rok starší a zkušenější a měli mnohem víc zážitků.
Nikdy jsem nechtěla vyrůst.
Nikdy, ale stalo se.
A můžu vám říct, že když člověk roste, tak to bolí.....
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Knížky o nás... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Na okraji
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
dvakredencedekadence řekla o NoWiš :jednou si zapálil ksicht, když se snažil hecnout vypití zapálenýho něčeho, co mělo přes 70% a když jsem to sfoukla, chutnalo to trochu jako karamel. prý se to pije brčkem, kámo! tak jsem ho uhasila. prasák, herečka a často mě překvapuje, jak produktivní vlastně je. člověk by to do něj ani neřekl. nejen, že má nulový morální zásady, ale dokáže si to ospravedlnit tak, že to dává smysl. nevím přesně na co má talent, ale má ho. mám tě ráda, bratře.
