Holka s ranečkem
Procházela se po polích
s rukama ve zlatě ponořenýma
trhala klasům hlavy a házela je do vzduchu
nestarala se o slunce neslunce
ve tmě jí bylo lépe než doma
v noci nikdy neusnula
Nebyla nikde jinde
než venku
mluvila často s nikým
a ještě častěji sama se sebou
někdy zpívala
pánubohu do oken
Nekotvila Nikdy Nikde Nijak
byla na cestě a
všecko měla pořád s sebou
svýma očima nás přehlížela
ale nebi
vhazovala bílé úsměvy