Žijeme jen jednou!
U zastávky na znamení
stojí hotel stařičký,
žádný luxus sic to není,
já však s touhou pod víčky
sjíždím z domu po okapu,
lehce zastřenou mám tvář,
i když po štěstí si šlapu,
(tchán je módní návrhář!)
Nebaví mne žít s mou ženou,
sám jen spávám řadu dní,
já mám duši nedotčenou,
jsem romantik poslední!
A tak i partie bridge
oželím teď s radostí,
má drahá choť netuší, že
jiná dnes mne pohostí!
Pokojíček zamluvený
v hotelu tom tajně mám,
v náruči nádherné ženy
jak jarní sníh roztávám.
Nic netuší služebníci,
nebonznou to za tepla,
paní, nános barev v líci
je jak růže odkvetlá.
Naletěl jsem, lidé drazí,
na pozlátko přepychu,
doma nechodíme nazí,
noci byly bez pichu.
Tchýně dceru vychovala
ve falešné morálce,
než by den promilovala,
raděj chodí na aukce!
Sex prý pro ni pranic není,
určen pouze k množení,
aktivit svých víc si cení,
vede dámské sdružení!
Jen jeden však život máme,
škoda je ho zahodit,
s milenkou si užívám,
mám přec právo šťasten být...