Kterak jeden myslel, až vymyslel...
Byl jednou jeden a ten nevěděl coby. Měl hodně peněz, na každém prstu deset žen, jak už to u takových bývá a taky měl hodně nápadů. Do podnikání se mu však moc nechtělo, vymlouval se na špatnou ekonomickou situaci, krizi a všechno možné, jen aby nemusel nic dělat. Za vším však byla jeho špatná vlastnost nic nedotáhnout do konce.
Jednou, když se tak projížděl ve svém novém Volvu po Ostravě, tak poslouchal rádio, a do rytmu hudby přikusoval piškoty. O téhle jeho dětinské vlastnosti samozřejmě nevěděl nikdo, tak měl pro jistotu zatmavená skla, a piškoty schované v té nejzašitější skulince u řidiče. Sice se občas při této jeho zálibě kousl do jazyka, ale nikdy ho to nepřinutilo s tím skoncovat. Pořád si říkal- někdo v autě kouří, a já jím piškoty, no a co?!
Z rádia se ozval moderátor zpravodajství oznamujíce, že ministr vyhlásil částečnou prohibici. Najednou se zamyslel, a v tu ránu mu v hlavě cinkla myšlenka. Teď je ten správný okamžik začít podnikat. Lidé budou mít peníze, které neutratí za alkohol, musím přijít s naprostou novinkou, za které ty peníze budou ochotní utratit. Tak jel, žvýkal své milované piškotky, v hlavně mu cinkala jedna myšlenka za druhou, a v tu ránu ho to napadlo. "Češi jsou salámový národ, začnu dělat salámové paštiky".
Netrvalo to dlouho, a náš piškotový paštikář opravdu přišel na trh s naprostou novinkou, salámovou paštikou.
Teď před ním stál ten nejtěžší úkol a to, jak nalákat zákazníky. Tak myslel až vymyslel slogan, který se stal díky jeho oblibě nejvyslovovanějším v republice. Ten slogan zněl: "POUZE U NÁS SALÁMOVÁ PAŠTIKA- TO NEJLEPŠÍ Z PAŠÍKA. ODMÍTAT POKUŠENÍ OCHUTNAT- TO NECHCEŠ! TAK PŘIJĎ A DEJ SI, CO TI BRÁNÍ, JEN U NÁS PAŠTIKOBRANÍ".
A tak náš paštikový podnikatel odhalil zlatý důl, ale svým piškotům, zůstal i přes prokousaný jazyk zarytě věrný...