Za slovy
Kámen
Malé výstupky
zaryly se do kůže
a svou vahou
stopy píší.
Jako kámen
leží mi na srdci
dvou skleniček
ťuknutí.
Nůžky
Ostrá hrana
hraje si vesele
s naším osudem.
Navždy v temnotách.
Její hladký povrch
nás jemňoučce
na věčnost
rozdělí.
Papír
Mříže malují obloze
oblek staromódního pána.
A na podlahu
tiše padá psaní.
Pár písmenek
v dopisu
zkroutilo se
do posměšného šklebu.
Já? Ty?
Už Už
Nikdy Nikdy
Spolu