Žalozpěv
Dětský pláč
osudová jezírka
slz z náhod
nečekaných okamžiků
které uměly jen pustošit
krajinu nevinnosti
jejich úsměvů.
Poslední dětských smích
a slova z refrénu
zpívaného osmutněle
o oktávu níž
když rozhodoval čas
s náhodou
ne o nás, leč o nich
přec bez nás.
Zbyly jen vzpomínky
naivní sny o přeživších
duších ve hvězdách
a pocitech
v našich nejhlubších nitrech
neprůzračných, kalných
s pohledy vzhůru k nebesům
přikováni tíhou zármutku
v chodidlech.