Óda na nepomíjivost
Ó, věčná existence! Převrhli jsme spolu
hodiny, až z nich písek vytekl.
Ó, věčná existence! Buďme surrealisté,
ať máme dnes při obědě o čem mluvit.
Ó, věčná existence, věčnosti! Tebe jediné si vážím
a bok po boku s tebou ničím čas.
Již žádné stáří. Jen mládí. Ó existence neustávající,
jsem věčně živý, věčně tázající
a ty jsi ta, jež vždycky vyslechneš
a ty jsi ta, jež tvoříš, aniž se pohneš
a ty jsi ta nádherná, to, co mi chybí.
Ó věčná existence! Dokonale plochá, trochu širší v bocích!
Ó věčná existence! Do tebe jsem procit? Do tebe jsem procit!
Ó věčná existence! Nepouštěj mou ruku měkkou, vez mě svou láskyplnou řekou,
svým koloběhem rozkoší
v Mojžíšově či Romulově a Remově koši.
Ó věčná existence! Převrhli jsme spolu hodiny,
až z nich písek vytekl.