Vymalovat se z deprese
Někde ve vesmíru zní tady smích a hlasy jeho blízkosti
osm kilometrů po mém boku, za hranou nejhlubší propasti.
Od mého přítele nejvzdálenějšího věčným úžehům
samota plete síť rozpovídatelných múz a klne snům.
Efemerní prášek na kolenou kněžny vsakuje se do smrti
fialoví motýlové po nábřežích mrtvých rudou teplou krví kornatí.
Paprsek zelených vývarů z javoru pošimral bílý prach
zdivo se zatřáslo krvavé šlépeje ztišený pojal strach.