62.
.
.
„Proč?“
„Nechci se vázat.“
„My se nevážeme, miluju tě.“
„Taky tě miluju, ale já chci volnost. Prostě žít.“
„Vždyť my žijem. Spolu. Říkals že navždy.“
„Lásko, nesmíš věřit všemu co slyšíš.“
„To chceš jen tak na všechno zapomenout?“
„Já nezapomenu, ale ty…“
„Nedokážu to! Do prdele já tě miluju, to je to tak těžký pochopit?“
/nic neříkal/
„Miluju tě víc než všechno!“
„Vim to… jsem kretén.“
zavírám oči a na podlahu padá poslední slza.
/smrt bylo to poslední na co jsem v tu chvíli myslela, možná proto to tak nebolelo/
„Miluju tě.“
/řekl a nechal mě tam ležet/
jako kurvu na jednu noc
/byla jsem pro něj JEN ta kurva/
.
č. 62 – navždy lihovkou na mým břiše