pár teček a pusa na dobrou noc
usrkávám kafe v kelímku
na nábřeží Vltavy
impresionistické obrazy
odlesků slunce na vodě
bych si chtěla navždy vrýt do paměti
(stejně jako tvoje dlaně položené na mém podbřišku..)
hluk z ulice se rozplývá
když mezi bezdechými polibky
šeptáš mi slova lásky.
zastrkáváš mi vlasy za ucho,
a líbáš mě na tváře,
odnášíš pryč všechny špatné vzpomínky.
navlíkám proto naše chvíle na nit
(dvojitou!)
abych žádnou z nich neztratila.
a měla je vždycky u sebe.
jen musím dávat pozor, abych se nezatrhla
a ony se mi nerozkutálely všude možně po zemi.
chuť rtů po kafi s whisky a cigaretách
bříšky prstů hladím tvé koutky,
tu část, kterou mám na tobě nejraději..
když se směješ, i když jsi vážný.
(a když sedíme na schodech národního divadla
a pozorujeme ztemnělou Prahu
vím, že tohle je láska
a ta pravá, o které se píší novely..)
chvíle loučení u vlaků
jsou ty nejkrásnější
a zároveň nejbolestivější.
cítím se, jako kdybych
odjížděla na věčnost na konec světa.
...ale neodjíždím.
k snídani si dávám hořké kafe
(láska je nejsilnější sladidlo),
kavárenské klaviatury a na hlavu
slaměný klobouk z Francie.
„jsi ta, u které věřím, že je to nejlepší, co můžu mít..“
a já, smíšku,
už se nebojím.