dej to pryč
jedeš vlakem
a smrt se na tebe usmívá zpoza skal
vagón ztichl
a tobě někdo hlas taky vzal
neumírej,
ještě ne,
neumírej,
volá svět
slyšíš?
ale poslední plamen
v jádru tvý zpola spálený duše
seškvařuje každou krásu
života, o kterém vždycky každý mluvil suše
(ale plynule)
slyšíš?
oheň prská v krbu
oheň prská a kotě leží mrtvý na střeše, samo
(cítíš ten strach, pořád se kolem něj ještě drží)
oheň prská a ticho požírá vlastní ničitele
mozek prázdný
a barvy se pletou
myšlenky ležící
ve vaně pod tebou
tak zastav
a vydechni
vydechni všechen vzduch z plic
neříkej, že nemáš už nic
ještě v nich máš vodu,
ve který plaval tvůj vlastní prst
(svobodu
všem
a nás za mříže)
nahota není směšná ani laciná
je spíš jiná
i v samotě kouře
a moc whisky škodí
porodní lékař radí
(on tomu rozumí
tobě už můžu říkat tati)