hloupý piedestál
jsem člověk, jsem poet, jsem svůj
sedím na hraně, někdy na hanbě
slyšel jsem chorál i ódu na sebe
kolik zbývá živote z tvého břemene
mám víc než má jiný
mám víc než mi přísluší
mám víc než mohu unést
mám víc než sám jsem
je večer, jen klavír zní
pár tonů znám, pár si domyslím,
pár vět tu mám, pár dalších promýšlím
jsem tu dál a na pole bitevní se vkrádám
jsem člověk a jako takový sobě propadám
jsem muž a lásku prý hledám
jsem lovec jež s city neplýtvá
jdu a jsem opět zván, jen jsem sám...