Drahoušek podzim a Vincent
Podzim, jenž se tetelí
dospělou krásou a moudrostí
elegantně melírovaný tóny barev
je vyzrálý milenec
co ví o životě a hmotě své.
Obratně střídá polohy lásky
hýčká nás
rozmanitou předehrou
hebkou náručí mědi
a polaská větrnou dlaní.
Před vrcholným aktem touhy
milostně vstoupit do obrazu
načepýří barevná pírka
a obdaruje nás
kapkami vzrušivého deště..
Ó ano
dostává mne do pokleku
drahoušek podzim.
Podlamuje se mi i duše
úžasnou nádherou
a sny co se snad, ani nesmí snít.
Jako pohled na díla starých mistrů
jedinečného Vincenta, Moneta..
( víte, že všude sázel květiny? )
kde verše
píšou se tahem štětce
a posílají po vodě běhuté
prokutají se do vědomí
bezhlasou závratí
i utajenou trýzní
pestré palety podzimní lásky