Patetický a poněkud sarkastický povzdech zhrzeného studenta

Škola - základ života?
Jste-li zastánci názoru, že teorie množin, podrobný popis stavby těla jednobuněčných, informace o feudalismu za Přemyslovců, pravda o jednočipových mikroprocesorech či jiné poznatky minulosti i současnosti jsou informace hodné zaujetí místa v našich 13-ti procentech mozkového aparátu, jistě si ve školách na podobných delikatesách s grácií smlsnete. Ovšem pokud tyto názory nesdílíte, máte problém. Rozhořčeně se tážete sami sebe i druhých, zda je opravdu nutné navštěvovat i nadále vzdělávací zařízení, když díky umění číst a psát jsme schopni si veškeré dostupné informace, po kterých zatoužíme, opatřit. Prostředků nabízí dnešní svět právě takové množství, aby se v nich člověk dokonale ztratil.

Patrně se valná část čtenářstva v těchto chvílích bouří, vstává ze židlí a hysterickými gesty dává najevo svůj nesouhlas.
Jen si vzpomeňte na chvíle před písemkou z předmětu, jenž nebyl poctěn vaší náklonností. Opravdu jste prahli po vědění? Nedočkavostí jste oka nezamhouřili, ve snu se vám v neonových barvách zjevovalo číslo fí a přátelsky na vás pomrkávalo?
Tak to jste buď magoři nebo matematici.

Na druhou stranu, i ten nejzarytější odpůrce vzdělávacích zřízení mi snad dá za pravdu, že když se škola bere s nadhledem a humorem, lze z ní vyjít i živý. Někdy je dokonce i sranda. Neotřesitelnou většinou se na ní podílí kantorstvo. Jen málokterý obrázek předčí situaci, kdy rozlícený profesor brunátní následkem studentského žertíku, či při důmyslně položené otázce, kteráž má za cíl přátelsky namíchnout vyučujícího. Ano, je to slastný požitek...
Ale nepozvedej kyje, čtenáři, ve snaze vytlouci z hlav študáckých ony zlotřilé poťouchlosti. Vždyť koneckonců, jsou to ještě děti...

Ať tak či onak, můžeme si klást otázku, čím by naše společnost byla bez prožitku oněch strasti i slastiplných študentských let, jejichž stojaté vody jsme s hravostí čeřili s jediným cílem; zpestřit studentský život striktně ohraničený stupnicí jedna až pět?
Obrazně řečeno bychom ještě neslezli ze stromů. Zůstali bychom negramotní, hloupí, ochuzení o vášeň poznání...

Inu, díky Ti, matko moudrosti.
Gratia, Mater Studiorum...

www.psanci.cz