Holubi
Holubi pyšně zdobí střechy,
já doma sklesle snívám o oblacích
a téměř bez víry a bez útěchy
toužím se jednou vznést jak ptáci.
Pověz mi, holoubku můj sivý,
jaké je létat nad krajinou,
nazírat z výšky na svět mlčenlivý
a plout si vzduchem, s větrem splynout.
Lesknou se pírka dravých ptáků,
jak křídla protínají sluneční svit,
dnes už se umím vznést až do oblaků -
když mám to štěstí blízko u Tebe být.